Tomáš Kábrt

kázání Tomáše Kábrta 12.1.2013

Minulou sobotu jsme zde byli při novoročním programu šokováni veršem, který jsme si jako sbor vylosovali coby Boží poselství pro nás na tento rok – Ježíšův výrok z Evangelia podle Matouše 7:6 o tom, že nemáme házet perly sviním

– abychom lépe rozuměli, pomůžeme si jiným Ježíšovým výrokem o perlách

Matouš 13:45-46 Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

v řeckém originálu je zde homoia… anthrópó – doslova „podobné člověku“ (přesněji tedy např. v kralickém překladu: „podobné člověku kupci“)
Království nebes je podobné člověku…
– je osobní, Boží království není ideologií, věroukou, není to napsané vyznání víry
– je podobné člověku, je živé, chodí, slouží, cítí, soucítí, miluje

– zde je podobné člověku – kupci, který vsadí ve svém životě vše na jedno – to nejhodnotnější
– je tu kontrast mezi mnoha „krásnými perlami“ a jedinou „drahocennou perlou“
– nejcennější jsou odedávna tzv. orientální perly z Rudého moře a Perského zálivu, které duhově září
– kontrast mezi tím, co je v životě krásné, a tím, co je hodnotné
– člověk v podobenství obchoduje s krásnými perlami, zabývá se krásnými věcmi, žije z nich
– je spousta krásného, co život nabízí – zážitky (z cest), vydělávání peněz, nakupování věcí, zařizování pohodlné domácnosti, sportovní, kulturní, společenské vyžití, dobročinnost…
– a najednou se ve svém životě setkáš s něčím „drahocenným“ – hodnotným, co má a dává vyšší smysl
– a stane se to pro tebe tak důležité, že vše ostatní se náhle jeví jako zbytečné, hloupé, rád se toho zbavíš, aby ses mohl věnovat již jen tomu nejcennějšímu
– co je to? co je to nejcennější? ta drahocenná perla? ten smysl života?
– to je vztah, láska, zrcadlení Boha
– Království nebeské, nadzemské, tedy ne z toho světa, se podle Ježíše zjevuje na takto probuzeném člověku, který nalézá Božský smysl ve svém životě ve vztazích lásky a vše tomu podřizuje

A pak Ježíš varuje před těmi, kteří pohrdají touto drahocennou perlou, tímto něžným pokladem evangelia
Mat 7:6 – Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

– „svaté“ – maso zvířat obětovaných v chrámu – pokrm, který náležel pouze kněžím a obětujícím
– posvátný symbol Božího pozvání k hostině – večeři na usmíření a obnovu přátelství
– dát z ní psům by byla svatokrádež, neodpustitelné rouhání
– dělit se se psem o posvátnou oběť je nesmyslné – pes tím nezkrotne a ještě tě pokouše
– perly sviním je podobná hloupost… – perla se svou krásou má cenu pro člověka, ne pro prase

Kdo jsou zde tedy ti „psi“? Kdo jsou ty „svině“?

– ve smyslu knihy moudrosti Přísloví? – Perly moudrosti nejsou pro hlupáky
Ano, evangelium boří všechny hradby a předsudky: Láska se nemá nikomu odepřít, ale naše přirozenost se tomu brání:
– potřebujeme nepřítele…, vymezit se
– koho si všímat, koho ne
Cítíme ale, že do Ježíšovy církve tyto věci nepatří
– církev nemá vytvářet elitu, uzavřenou společnost, soudní tribunál posuzující kriticky ty druhé venku
– má překračovat hranice a ne je vytvářet – nesmíme čekat, až se lidé přizpůsobí nám, ale jít jim naproti
– i když trend uzavřít se byl a bude v církvi vždycky velmi silný

Druhý možný výklad: tzv. Tomášovo evangelium
– nalezeno asi před 60 lety v Nadž Hammádí… – vznik pozdější než evangelia v Bibli
– většina Ježíšových výroků pozměněna tak, aby vyhovovala směru zvanému gnóze (poznání)
– náš výrok o psech a sviních je zde zachován (výrok 93) a je mu dán sektářský charakter
– svatou perlou se míní tajná duchovní nauka, kterou je třeba chránit před nezasvěcenými.
– cílem je utvořit církev v církvi, skupinu věrných, kteří si mezi sebou předávají „lepší evangelium“, než mají ti ostatní… – problém je, že se pak dívají na ty ostatní svrchu jako na nečisté psy a vepře

Další možný výklad: v Didaché („učení apoštolů“ vzniklé v první církvi)
– Ježíšovo slovo o psech, kterým nepatří, co je svaté, je tu citováno (9,5) v souvislosti s Večeří Páně
– perla je Kristovo tělo a krev – má být odmítnuta nepokřtěným
– brzy však došlo k tomu, že většina lidí byla pokřtěna, takže exkluzivita této svátosti se vytratila
– místo nepokřtěným pak byla odpírána těm, kteří nečiní pokání. Jenže, kdo to posoudí?
– Večeře Páně tak postupně přestala být milostí, ale spíš odměnou za konformitu
– pro ty, kteří „správně“ věří, žijí a nedělají problémy
– stala se prostředkem církevní kázně
Můžeme však odepřít Boží milost někomu, kdo o ni prosí a žádá?
Měl Pán Ježíš slovy perle a sviních a na mysli toto?
– ani Večeře Páně tu není od toho, aby lidi rozdělovala
– Ježíš od ní přece nevyloučil ani Jidáše

Třetí výklad: 2. Petrova 2:20-22 – „Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se zase válí v bahništi.
– ti, kteří již jednou uvěřili a pak se vrátili ke svému někdejšímu hříšnému životu
– poznali svého Spasitele, unikli zkáze, ale pak se znovu zapletli do svého hříchu
– Jejich konce horší než začátky
– zde už psem není pohan, ani nepokřtěny – ale ten, kdo vědomě zradil a selhal
– ať už morálně, společensky nebo svým falešným učením
Otázka, co s takovými lidmi, se táhne celými dějinami církve. Ale je toto výklad našeho Ježíšova výroku?

Rabíni v Ježíšově době řešili podobnou otázku: Jak dlouho má člověk být trpělivý, když někoho napomíná?
– jedni říkali, dokud na vás nezačnou křičet. Jiní říkali, dokud vás neuhodí. A ti, kteří tu hranici posunuli nejdál, říkali, domlouvejte jim tak dlouho, dokud vás neproklejí.
– Matouš 18:15 – co má církev dělat s lidmi, kteří udělali chybu: upozorni ho na to mezi čtyřma očima. Když si nedá říci, přizvi jednoho či dva svědky. Když ani potom nedostane rozum, oznam tu věc ve sboru. Když ani potom neuzná svou chybu, nechť je ti jako pohan a celník.
Jde v Ježíšově výroku o psech a sviních o toto? Těžko.

A jak sám Ježíš vykládal svá slova svým životem? Jak Ježíš sám „neházel perly sviním“?
– S kým Ježíš nepovažoval za smysluplné hovořit?
Ježíš na začátku řekne: Neházejte perly sviním. A pak ho celé evangelium vidíme, jak se baví a stoluje s hříšníky, nevěstkami a vůbec pochybnou společností
– pro tu „spodinu“ právě Ježíš znamená jedinou možnost, kdy se s nimi ještě někdo slušný baví!
– kdo jsou tedy pro něho ti nečistí psi a vepři nehodní evangelia? S kým se Ježíš nebaví o svém království?
– se „samosvatými“ vševědy, s pyšnými a hnidopišskými napomínači, s nemilosrdnými kritiky
– s těmi, kteří kladou otázky, ale nezajímají je odpovědi. Nechtějí nic slyšet, jen upozornit na sebe
– Nejde jim o komunikaci,  účast, ale mají předem jasno a vše, co řeknete, je použito proti vám
Pro takové má Ježíš slova jako: Nepovím vám, jakou mocí to činím, Neznám vás, jděte ode mne, Sám sis odpověděl… Nebo prostě mlčí.

Psi a vepři byla běžná židovská synonyma pro pohany a odpadlíky
– používali ji zřejmě s oblibou i Ježíšovi odpůrci – odpůrci šíření Boží spásné zvěsti mezi hříšníky
– Ježíš zde zřejmě tyto mravokárce ironicky parafrázuje
– a jejich oblíbené rčení o psech a sviních obrací proti jeho nositelům
– proti těm, kteří, jak říká, „s trámem ve vlastním oku“ soudí a puntičkářsky napomínají „třísky“ druhých, jsou pokrytečtí, necitliví a neomalení
– tito jsou v jeho očích jako tupí nečistí psi a vepři znesvěcující Boží království lásky, to království „nebes“, z jiného světa, Boží království vztahů, kde se člověk i k těm nejopovrhovanějším chová tak, „jak by chtěl, aby se oni chovali k němu“, tak, jako by to bylo samotnému Pánu

Slovo o perlách a sviních je obecná moudrost, kterou by asi každý z nás (kteří jsme ve skrytu své duše duchovně „na výši“), bez rozpaků podepsal:
– hodnoty Božího království přece nesmíme vydávat v nebezpečí znesvěcení a nevděku!
– Ježíš ale tuto moudrost obrací, a to tak, abychom se zamysleli sami nad sebou.

Ne abychom si s ní omlouvali svou lhostejnost k lidem, kteří jsou jiní, než my
Ne abychom si s ní omlouvali svou duchovní pýchu a sebejistotu
Ale právě naopak, abychom sami svou neomalenou necitlivostí neznesvěcovali svaté evangelium lásky, abychom v lidech kolem sebe nezabíjeli to, co sám Kristus oživuje
– abychom to nádherné Boží dílo neničili, nekazili v našem společenství s druhými ani sami v sobě.
– abychom sami nebyli jako ta tupá nečistá zvířata, která nestojí o to naslouchat, když k nám nebeskou krásou svého slova promlouvá svatý Bůh.

Protože Boží království je „podobné člověku“ probuzenému láskou
– tvůj bližní, chybující a klopýtající životem vedle tebe, je obrazem samotného Boha zvoucího do království nebes, do království z jiného světa, než je ten náš
– do vztahů lásky, která „zakrývá množství hříchů“, do milosrdenství, které „vítězí nad soudem“

To je to vzácné, perlové království, které v Kristu už vstupuje mezi nás a kterému patří celá věčnost. Nádherné věčné království, popsané jako nový nebeský Jeruzalém v posledním proroctví Bible:

Zjevení Janovo 21:21 – A jeho dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly.