Trpělivost podle Jakuba (Jakub 5:7-11)

Jakub 5:7-11 :

„Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ‚Pán je plný soucitu a slitování‘.“ 

v tomto zvláštním textu je nejčastějším slovem a hlavním tématem TRPĚLIVOST
nejdříve 4x jako makrothymia
makros – dlouhý, vzdálený
thymos – vznětlivost, hněv
v hebrejštině Starého zákona „ereq afím“ „pomalý k hněvu“ (např. Přísloví 14:29), o Hospodinu v Numeri 14:8 „pomalý k hněvu a hojný v milosrdenství“, v kralickém překladu „dlouhočekající“, v ekumenickém „shovívavý“
trpělivost jako velkorysost, shovívavost K LIDEM
jinde v Novém zákoně také otálení, počkat se splácením dluhu, Boží trpělivost s lidmi, Boží shovívavost, snášet někoho, snášet se navzájem v lásce a jednotě, trpělivost z Boží síly a vděčnosti, trpělivost se všemi
V 1. Kor 13:4 – Láska je TRPĚLIVÁ, laskavá (dobrotivá), nezávidí (nesoupeří, nežárlí)…
V Gal 5:22-23 – Ovoce Ducha je však láska, radost, pokoj, TRPĚLIVOST, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání

verš 7 – Příklad rolníka
– příklad ze života, který připomíná Ježíšova podobenství o setbě a sklizni
– v Palestině prší na podzim a na jaře, doslova je zde podle nejstarších a nejspolehlivějších rukopisů jen  „raný a pozdní“ (všem bylo jasné, že déšť)
– zde se ale nemluví o znameních, o rozeznání času nebo velikosti úrody, jako v evangeliích
– zde rolník prostě ví, že to bude, a na úrodu v klidu čeká
– společná s Ježíšem je jistota, že dobrý konec přijde
– rolník ví, že se dočká a zároveň ví, že nic jiného, než dočkat nemůže – že to nezáleží na něm, že neplatí „poručíme větru dešti“
Čekejte – když vás lidé hněvají – neřešte to sami, nic s tím nezmůžete, čekejte na Pána, na to, co udělá On
Do kdy? Třeba až do příchodu Páně. Proč? Protože Pán přichází – je blízko, „za dveřmi“
Ježíš, jeho velkorysost, shovívavost k nám, je měřítkem i motivací naší shovívavosti k lidem
trpělivost ve smyslu 1. – neunáhlovat se – Pán zjedná pořádek a my nejsme soudci svých bližních

v. 8 – upevněte svá srdce
– člověk se na příchod Páně připravuje – v srdci – tam je klíč, začátek i cíl změny, trpělivosti
– upevňuje, posiluje srdce, aby se dočkalo – jak?
– mějte s ostatními, i s těmi, kdo vám ubližují, shovívavost, vždyť to nebude trvat věčně
– jde o dobré jméno Pána, který přichází (nejde o mě)
– chce přece zachránit každého a my jsme nástrojem této záchrany…

v.9 – „nestěžujte si jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni“
– jasná narážka na Ježíšovo Nesuďte, abyste nebyli souzeni
– přenechte soud (zde řecky krisis), všechnu kritiku Bohu, Soudci, který už je přede dveřmi (soudce – řecky krités – je jen On)
– Stěžovat si na svého bratra, sestru, je totéž jako ho odsuzovat, což Bůh zakazuje (stavět se na Jeho místo)
– zde mohlo jít o frakce pavlovců (tzv. liberálové) a jakubovců (tzv. konzervativci)
– zde by to mohli být především pavlovci, kteří si stěžují na judaizující židokřesťany z Jeruzaléma
– Jakub vzkazuje: Nenadávejte nám, nesuďte, abyste nebyli souzeni
– jde o shovívavé, velkorysé sjednocení v různosti, rozmanitosti, pestrosti darů a důrazů
– o (Boží) shovívavost, velkorysost, trpělivost

verš 10 – vzor této trpělivost: starozákonní proroci
– jsou celou svou existencí příkladem toho, že když někdo mluví ve jménu Páně, čekají ho ústrky a příkoří
– právě pro to, jaký je, co dělá a říká
– ale jsou také příkladem toho, že když někdo mluví ve jménu Páně, v jeho Duchu, je shovívavý
– má nadhled a sdílí Boží trpělivost s těmi, ke kterým mluví, kterým slouží
– když se vám vede špatně, tak tiše trpte, protože vám to patří – tak takhle to Jakub neříká
– spíše: Počítejte s tím, že na tom budete jako starozákonní proroci a budete trpět pro svou věrnost
– ale to vás nemá vést k zahořklosti, pedantství, puntičkářství, kritizování, ale právě k makrothymia –
shovívavosti vůči světu, vůči lidem, kteří jsou předmětem shovívavosti a spásy Boží
Kolikrát za den mám druhému odpustit? Ježíš: „sedmdesát krát sedmkrát“
– Mat 5:11-12 – hojná odměna (zde misthos – mzda) – motivace je v nebesích, není z nás, je shůry
– není v lidských silách, ale Ježíš nabízí sílu celých nebes, sílu svou, Boží, největší sílu ve vesmíru
– nakonec přidá Jakub i to blahoslavenství

v. 11 – po Ježíšově vzoru blahoslavenství – paradoxní, provokativní
– šťastný není ten, kdo si žije spokojeně a nic mu nechybí
– ale ten, kdo dokáže přestát utrpení a neštěstí
– šťastný není ten, kdo je stále zdravý, ale ten, kdo dokáže přestát těžkou nemoc
– blahoslavenství není spojeno s těmi, kteří nikdy nic nezažili a neznají život
– ale s těmi, kteří to dokáží přežít, ustát, a umějí se například radovat z toho, co mají
– zase ale platí: šťastný je ten, kdo dokáže vydržet těžkosti až do konce
– „kteří vytrvali“ – i v originále vid dokonavý
– ten, kdo odpadl v půli nebo před koncem, je snad dvojnásobný nešťastník
– téma celého listu Jakubova – zkoušky lze zhodnotit pozitivně – upevní, osvědčí nám to, čemu věříme

nakonec 2x hypomoné
hypo – pod něčím (tlakem)
moné – přebývání
pod-stoupit zkoušky, trápení – vydržet, přestát, ustát – trpělivost jako vytrvalost V OKOLNOSTECH
Zjevení 14:12 – pointa trojandělského poselství:
– zde se ukáže vytrvalost (hypomoné) svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši
– v době všudypřítomného duchovního Babylonu, kde se člověk se svými institucemi (i církvemi) sám staví na místo Boží
– v době všeobecné prázdnoty a marnosti, kdy nepřítel, zlo je nezřetelné, „rozplizlé“ a bojovat s ním proto vyžaduje mnohem větší citlivost
– jde o to být na straně Božích přikázání lásky, zůstat všemu navzdory věrný a vytrvalý v lásce, ve spolehnutí na Ježíše, ne ve své, ale a v Jeho síle, kterou nemůže nic zastavit
trpělivost ve smyslu 2. být vytrvalí, nepropadat malomyslnosti, nezoufat, prostě vydržet až do konce

Jób – vzor trpělivosti?
Zatímco jeho přátelé hovoří o Bohu, o tom, jaký je a jak trestá hříšníka – v tomto případě Joba
– jediný Job v tomto příběhu nemluví o Bohu, ale k Bohu. – považuje ho za svého přítele a partnera, kterému může říct, co má na srdci, i když to třeba není lichotivé
– Job zoufale protestuje proti nesmírnému utrpení a nespravedlnosti, které ve své rodině prožívá, chce zemřít, touží dokonce po tom, aby se nikdy nenarodil. A přesto říká v Jób 19:25.: Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha….
V této Boží trpělivosti – Boží síle – Jób vše vydrží a přestojí
A Bůh nakonec Joba chválí a žehná mu více než na začátku příběhu. To ale není pointa příběhu, časné požehnání, to naše lidské „dobro“, není pro Boha to nejdůležitější.
„Víte, k čemu ho nakonec Pán přivedl“ – zde řecké telos („konec“ pozitivně) – CÍL – doslova „k jakému cíli“ – k Sobě
telos – cíl – je On sám, Jóbův Vykupitel, jeho slitování a soucit
– konec bude dobrý, má to smysl
– Viktor Frankl, psychiatr, který přežil Osvětim: utrpení, ve kterém trpící nalezne smysl, které je k něčemu, jde vydržet, přestát, pod-stoupit
– utrpení, které nakonec dobře skončí, má cíl, jde vydržet
Pointa je v tom, že Job právě přes všechna svoje trápení hledá útočiště v Bohu a s Ním vše překoná. Důvěřuje Mu i navzdory své situaci.
A tím je zachráněn z časnosti pro věčnost

proč bychom tedy měli tak velkoryse snášet druhé lidi, utrpení, tlak?

protože náš „Pán je velmi soucitný a milostivý“ – velmi cítí, trpí s námi a velmi miluje. Jeho jméno buď na věky pochváleno.

Amen