Kázání Josefa Slowíka z 3.12.2011  (Jan 1:1-5;9-14)

Bůh – Ježíš přišel na svět – a jsem přesvědčen, že stojí za to si to připomínat, klidně právě o Vánocích, přestože to pravděpodobně nebyl čas, kdy se skutečně narodil. Když Bůh sestoupil na tento svět, vůbec se nepíše o jeho slávě, o jeho moci, o jeho bohatství – o tom, co MĚL, ale především o tom, kdo to BYL. Na začátku Janova evangelia se slovo BÝT objevuje mnohokrát, v různých tvarech. Neustále popisuje Boží charakter a podstatu Ježíše Krista. Není tam nic o tom, jaké měl vlasy, jaké měl oči, jaké měl oblečení… Ale o tom jaký byl jako Bůh a člověk. A je tam napsáno, že i nám, lidem, dal možnost (moc) být někým, někým zvláštním… Božími dětmi.

Významný psycholog Erich Fromm napsal knihu, kterou nazval:  „Mít, nebo být“?

Žijeme ve společnosti, kde každý chce MÍT. A Vánoce jsou vrcholem touhy MÍT. Neuvěřitelné částky se utrácejí za často naprosto zbytečné dárky – každý chce mít to, co ve skutečnosti vůbec nepotřebuje.

Jsme na tom my křesťané jinak?

Jsme asi úplně stejní – možná utrácíme rozumněji, možná vybíráme potřebné věci – ale všichni chceme MÍT. Chceme MÍT pěknou modlitebnu, chceme MÍT více členů ve sboru, chceme MÍT svůj klid (když skončí pracovní týden anebo naopak sobota…)

A co z toho máme? Stres, žaludeční vředy, konflikty…

Ž 23:1 – Jak začíná?….“všechno, co mám, mám proto, jaký Hospodin je!“

1 J 4:8 – Bůh je láska.  (Ex 34,6 – jaký JE Hospodin..) – A kdo jsem já? Co by se dalo napsat o mně?

Zj 3:14-19 – Laodicejští křesťané postavili svůj život na tom, co mají. Mají dojem, že jsou tím, čím je dělá jejich majetek, jejich vlastnictví. A nevšímají si, jací jsou doopravdy. Jsou nijací (ani studení, ani horcí – JSOU vůbec…?). Nezaměřují se na to, kdo JSOU, jací jsou – ale co MAJÍ.

Říkáváme, že bohatství samo o sobě není špatné – což je pravda. Problém je v tom, když člověk začne žít z toho, co má (nebo si aspoň myslí, že má..), ne z toho, kým je!

Když něco máte a přijdete o to, ztratíte spoustu přátel, kteří byli vašimi přáteli proto, co jste měli – zůstanou jenom ti, kteří jsou vašimi přáteli proto, že prostě jste a jací jste, kdo jste…

Dobře – víme, co je problém a že je to i náš problém. Chceme a snažíme se MÍT víc než BÝT. A co tedy s tím?

Vánoce jsou svátky, které jako adventisté možná příliš neslavíme. Máme k tomu racionální důvody, protože původní svátky slunovratu byly pohanské a Ježíš se v tom termínu navíc zaručeně nenarodil, takže je nesmysl slavit jeho narozeniny. Jenomže my nevíme, kdy se přesně narodil, takže bychom si jeho narození nepřipomínali vůbec – a přitom je to převratná událost nejenom pro tuto Zemi, ale pro celý vesmír..! Bez prvního příchodu bychom stěží mohli očekávat ten druhý.

Pod tíhou zlidovělého vánočního příběhu z Lukášova evangelia jsme zapomněli, že Jan popisuje stejnou událost jinými slovy a ve vesmírném kontextu… A to stojí za to si rozhodně připomínat! Navrhuji tedy Vánoce slavit jako svátky připomínající Boha, který sám sebe označil „JSEM který jsem“. Boha, který přišel na tento svět a neměl nic – ale byl a zůstává pro lidi světlem, které tma nepohltila. Sám o sobě říká, že On JE pramen živé vody, živý chléb, dobrý pastýř, vinný kmen – a nejenom říká, on tím skutečně je (což jsme si asi každý mohl v životě ověřit..).

Potřebujeme svátky, které nás budou přivádět od touhy po vlastnění – touhy mít, k touze být – sám sebou, být Božím dítětem, být opravdovým křesťanem…

„Náboženství nezačíná tam, kde má člověk nějaké představy o Bohu a andělích, nýbrž tam, kde je schopen rozeznávat sváteční od každodenního, posvátné od obyčejného. A svaté je základ svátku a svátek je zdrojem slavení. Komu není nic svaté, ten neumí slavit, svátek je pro něj prázdno a prázdno spíš děsí nebo se zakrývá náhražkami. Komu není nic svaté, před tím je lépe se mít na pozoru…“ (T. Halík)

Kdo chce mít, ten ať tedy má – my ale zkusme BÝT, možná zkusme být jiní (nejenom po dobu Vánoc), zkusme být lepší (i kdyžto není vůbec jednuduché…).

Na takovou vnitřní kontemplaci nemíváme přes rok obvykle mnoho času – Vánoce bývají v tomto směru dobrou příležitostí. Můžeme najít více času na čtení (Bible i dalších dobrých knížek), můžeme dokonce i v televizi najít některé zajímavé pořady, které nás možná podpoří v touze BÝT.

U někoho pak může nastat dramatická změna , u někoho zase než až tak velká.. To záleží na našem současném nasměrování. Podle Fromma jsou totiž MÍT a BÝT dva různé způsoby existence člověka ve světě: první zaměřený na vlastnictví a majetnický přístup ke světu, druhý na skutečný, živý a aktivní vztah se světem, s Bohem, s druhými lidmi…

Ježíš přišel chudý a nahý, nikoliv proto, aby měl, aby něco víc získal (vždyť i lidé jsou jeho stvořením) – naopak, on ztratil, aby byl s námi, aby tu byl pro nás.

Přišel do doby podobné té naší, kdy většina lidí chtěla spíše MÍT, a tak je tomu dodnes.

Lk 2: pastýři spěchali za Ježíšem ne proto, aby něco dostali (ještě ani nemohli) – největší radost byla z toho, že ON tam opravdu byl, jak andělé zvěstovali.. Stačilo uvěřit, že je to ON. To byl prožitek víry – u Ježíšových jeslí stejně jako později u kříže (a dnes zpívám „Byl jsi tam, když byl křižován tvůj Pán?“) – vzpomeňme si, co to udělalo s římským setníkem..!

Dárky k Vánocům patří, dobré jídlo také,- jakmile se to ale stává jejich hlavní náplní, přestávají být svátkem a pozbývají smyslu.

Je dobré obdarovávat a nechat se obdarovávat,ale jenom pokud s dárkem dáváme kousek sebe, pokud jsme s obdarovanými (nejenom fyzicky, ale lidsky a duchovně..).

To co nám dají lidé, o to můžeme přijít – rozbijeme to, ztratíme to, nebo nám to může být ukradeno… Kdyby nás Bůh obdaroval něčím, co bychom mohli mít, byli bychom chudí a ztracení. On udělal ale něco úplně jiného:

Fil 2:6-11 – Ježíš nám nepřinesl nebo neposlal něco co měl, ale nabídl vlastní existenci, svoje BYTÍ (což se nám asi nepodaří úplně domyslet..) : sám sebe zmařil, dobrovolně (byl to dar Jeho BYTÍ)! Vánoce jsou příležitostí toto si připomínat.

Malé dítě v betlémských jeslích – Ježíš umírající na kříži, který po 3 dnech vstal z hrobu – a mocný Stvořitel a vládce vesmíru, který se brzy znovu vrátí: „Ten, který jest, který byl a který přichází, Všemohoucí..“ (Zj 1:8)

AMEN