Kázání Enocha Martínka 10.12.2011

Dnes je sobota osobní služby. Toto oddělení bylo na úrovni Generální konference naší církve spojeno v jedno oddělení se sobotní školou. Na úrovni sboru jsou to však dvě samostatná oddělení. Co poskytuje toto oddělení, které jsme kdysi pojmenovávali misijní? Oddělení osobní služby (Personal Ministries = což angl.znamená službu duchovního charakteru) poskytuje pomůcky a vychovává členy k jednotnému úsilí s prací kazatelů a sborových činovníků při zvěstování radostného poselství o spasení v Ježíši Kristu. Cílem tohoto oddělení je zapojit každého člena do aktivního získávání lidí pro Boha.  „Každý opravdový učedník se rodí do Božího království jako misionář.“ (Ellen Whiteová). Obraťme svou pozornost k Písmu. Sledujme výpověď v evang. Janově (1,38) Ježíš se obrátil a uviděl, jak jdou za ním.

  • „Co hledáte?“ zeptal se jich. (překlad B21, KB)
  • „Co chcete?“(ČEP)
  • „Přejete si něco?“(Slovo na cestu)

  a/To jsou první slova Ježíšova, která tlumočí Jan ve svém evan-geliu. Byla to jeho osobní zkušenost.  Pojďme se dnes učit od Mistra. Sledujme, jak on přistupoval k lidem s cílem získat je pro Boží království. Dnes se zaměříme na první krok – jak začít rozhovor. Kdo byli tito dva muži? Jeden byl Ondřej, bratr Šimona, druhý evangelista Jan. Byli žáky Jana Křtitele.

  b/“Ježíš věděl, že učedníci Janovi jdou za ním. Byli prvním ovocem jeho díla a on měl velkou radost, že odpověděli na nabídku jeho milosti. Obrátil se k nim a zeptal se:
„Co hledáte?“ Chtěl, aby se svobodně rozhodli, zda se vrátí, nebo aby řekli, co chtějí“. (TV 83-84)

  c/Správně položená otázka je jako podaná ruka, nesprávná otázka  nebo položená v nevhodnou chvíli zavírá dveře.

  • Př. Před léty vyšla malá brožura na toto téma. Byl v ní popsán příběh holiče, který toužil vydávat svědectví o své křesťanské víře. Právě se připravoval holit zákazníka. S břitvou v ruce jej napadla úvodní tzv. startovací otázka: „Pane, jste připraven na smrt?“ Umíte si představit, jak rychle tento zákazník opustil holičský salón.

 

I. Hledáme vhodné metody navazování kontaktu s lidmi

1. Jednu z nich představuje nejlepší znalec lidských srdcí a myslí.

Pán Ježíš pokládal lidem otázky.

 

  a/Např. po té, co vyprávěl příběh o milosrdném Samaritánu, zeptal se: „Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“ (Luk 10,36)

  b/Nebo když učil své učedníky modlit, položil jim nečekanou otázku: „Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu?“(Luk 11,11)

  c/Jednou Ježíš okomentoval dramatický příběh o tragické smrti Galilejců, kterou měl na svědomí Pilát, otázkou: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než ostatní Galilejci?“(Luk 13,2)

2. Povšimněme si, že Ježíšovy otázky nebyly pouze informativní,  anebo tzv. černobílé, na než se dá odpovědět ano/ne. Ježíš provokoval, vyzýval posluchače k přemýšlení. Kladl otázky tzv. kognitivní, které mají poznávací význam a poznávací hodnotu pro poznání světa i sebe sama.

  a/Jeho záměrem bylo, aby lidé sami dospěli k uzávěru a dokázali si pojmenovat podstatnou, základní myšlenku. Naše přirozenost se brání přejímat pouze něčí názory. Když nám samotným to „docvakne“, tím snáz přijmeme novou skutečnost nebo pravdu.

  b/ Proč jim nepředkládal jen hotová tvrzení, poučky na pravdu? Protože mu záleželo na tom, aby se lidé sami nechali konfrontovat pravdou, aby se otevřeli jejímu vlivu, a tak si otvářeli svůj koneč-ný postoj. Jeho záměrem bylo, aby lidé dospěli k přesvědčení na základě poznání.  Aby „nepapouškovali“ jen něčí myšlenky. Ježíš chtěl, aby se lidé svobodně rozhodli.

  • Citát psychologů: „Nic nepřiměje člověka k tomu, aby přijal určitý fakt proti své vůli“. (E.Berscheidová a A.Walster)
  • Blaise Pascal: „Srdce má důvody (pro nebo proti určitému názoru), o nichž rozum nemá ani potuchy.“

3. Otázky jsou klíčem k lidskému nitru.

  a/Ať už jsou to lidé vzdělaní,  s tradičními náboženskými postoji, anebo náhodní posluchači bez vyhraněných názorů, otázka je jedna z možností, jak začít rozhovor.

  • log. Nedávno na mé pravidelné cestě s holemi nordic walking na Bukovou horu v Drahovicích mně předjel cyklista. Když jsem dosáhl vršku tam, kde stojí tři kříže a altánek co by rozhledna, opět jsme se setkali. „Jste dobrý sportovovec. Jak to vlastně děláte?“ byla startovací otázka, po níž následoval asi hodinový rozhovor o pohybu, zdraví a léčbě, o sokolov-ské nemocnici, kde tento muž pracuje jako dětský lékař (MUDr. Malý). Během diskuze jsem použil ještě další otázky, spíše k úvaze, k zmapování postojů druhé strany. „Co si myslíte? Proč? Myslíte si, že…? ap. Rozcházeli jsme se jako přátelé. Tento pocit byl umocněn navíc zjištěním, že náš společný známý je Dr. Jiří Bauer.

4. Mějme připravené podobné otázky, které pokládal lidem Ježíš.

  a/ Ne vtíravé, příliš zvědavé, ani takové, které by podceňovaly intelekt druhého.  Ani vychloubačné  typu „To nevíte?“  To může znít jako nadřazenost. To by mohlo odradit.

  • Př. Co myslíte, kde se snáz přijme něčí názor? – A: kde je někdo napadán pro svůj odlišný názor, kde je pod tlakem skupiny, před níž stál, která ho sledovala, a před níž měl své rozhodnutí obhajovat. B.nebo ten, kdo se mohl svobodně rozhodovat? Ukázalo se, že B je správně, kdy dotyčný se může svobodně rozhodovat, je spíše nakloněn změnit svůj názor či postoj.

  b/ Pán Ježíš se zeptal dvou Janových učedníků „Co hledáte?“ „Co chcete?“ (Jan 1,38) Proč se zajímal o lidi okolo sebe? Byl empatický, dokázal se vžít do situace jiných lidí. A nejen to – On viděl v lidech kandidáty pro Boží království. (br.Monnier)

 

II. Co vlastně lidé hledají, co chtějí?   

1. Maslow, americký psycholog sestavil pyramidu potřeb člověka. Má několik pater. V základně jsou … (viz obraz) V principu rozepsal to, že všichni potřebujeme uspokojit fyzické, duševní, společenské a duchovní potřeby. Pak můžeme pociťovat spokoje-nost a štěstí. Je to ve skutečnosti plné /holistické zdraví. (holistický model = zahrnuje celou osobnost člověka, jako celistvou bytost a všechny stránky jejího životního stylu tj. zvládnutí stresu, tělesnou zdatnost…)

  a/Ani v novozákonní době to nebylo jiné. Lidé měli tytéž potřeby a hledali v zásadě totéž. A Ježíš tyto lidské potřeby se pokoušel uspokojovat, naplnit. Mat 4,23 – učil, kázal, uzdravoval fyzické i mentální nemoci. Zařazoval lidi jako plnohodnotné členy do společnosti. A co víc? Otevíral jejich duchovní zrak.

2. Co může být lepším návodem pro nás, kdo jsme přijali Velké pověření z Mat 28,19.20? Co je praktickým návodem pro osobní službu – pro evangelizaci? Postupně naplňovat potřeby, které lidé hledají. Ježíš se ptá: „Co hledáte?“ A vzápětí koná. Odpovídá slovem i činem na lidské touhy. To je osobní služba v praxi.

 

A. Jan 2. kap. Ježíš naplňuje společenské a sociální potřeby

  • viz příběh o svatbě v Káně Galilejské

Co vás zaujalo na Ježíšově způsobu jednání?

„Má chvíle ještě nepřišla“ (v.4)

„Naplňte ty nádoby vodou“  „Teď nalévejte“(v.7)

Zprvu je zdráhavý, ale když rozpoznal, že je čas pomoci, převzal iniciativu. Proč? Aby učedníci v něj uvěřili. On je pravý prorok. Zázraky byly znamením pravosti Božích poslů.

„Ježíš začal své dílo obnovy projevem opravdového zájmu o člověka.“ (TV92)

= naše vzdělávací programy se zaměřují na tuto oblast. Např. seminář „Životní souznění“, jehož autory jsou manželé Youngbergovi. (viz ukázku)

 

B. Jan 3. kap. Ježíš naplňuje duchovní potřeby

  • viz příběh o Nikodémovi, židovském hodnostáři

„Jak se to může stát?“ ptá se v reakci na Ježíšova slova „Musíte se znovu narodit“. Je třeba se znovuzrodit.

Proč tato podmínka vstupu do Božího království?

Jak Ježíš rozvinul tento náboženský rozhovor? Kam jej směřoval?

Co se můžeme naučit z této zkušenosti?

Kdo z vás měl v poslední době rozhovor na spirituální téma?

K čemu dospěl? Jaké má pokračování?

Nikodém se stal křesťanem, ale ne ihned. Trvalo mu to nejméně tři roky. Proč nemáme na lidi naléhat, aby spěchali se změnou svých duchovních postojů? Nabídněme jim studium Bible např. na internetu „Objevy v Bibli“ (viz nabídkový list).

„V rozhovoru s Nikodémem Ježíš odhalil plán spasení i své poslání ve světě.“ (TV108)

C. Jan 4. kap. Ježíš naplňuje emocionální/citové potřeby

  • viz rozhovor Ježíše s ženou ze Samaří u Jákobovy studny.

Jaké citové potřeby měla tato žena?

Jak je Ježíš postupně naplnil?

„Všude jsou lidé, kteří nenalézají uspokojení. Touží po něčem, co by uhasilo žízeň jejich duše.“ (TV113) Zde jsou k.k. „Zvládej svůj život“ a „Harmonická rodina“.

D. Jan 5. kap. Ježíš naplňuje tělesné/fyzické potřeby

  • Ježíš uzdravil v sobotu člvěka chromého třicet osm let.

„Kristus může a chce osvobodit člověka od všech zlozvyků a vášní, kterým tak často a dlouho podléhá a které zotročují jeho tělo i duši“. (TV125)

Odvykací semináře „Rozhodl jsem se nekouřit“ nebo „Umění zvládnout stres“ přinášejí lidem svobodu a jsou cestou k plnému zdraví. k.k. „Vezmi zdraví do svých rukou“.

  • log. Po mnoha létech jsem potkal muže, který chodil na tento seminář „Za pět dní nekuřákem“ zde v malém sále. Byl závislý též na alkoholu. Dnes pracuje sám v oblasti zdravotní prevence. Navštěvuje vánoční koncerty a je věřící.

E. Jan 6. kap. Ježíš naplňuje všechny potřeby

  • viz nasycení pěti(deseti) tisíců
  • „Kdyby bylo možné mít Krista i svět, byly by mu nabídly věrnost celé zástupy… Nehledejte jen hmotný prospěch… ale hledejte především duchovní pokrm, moudrost, která nepomíjí, ale přetrvá věky.“ (TV242)
  • k.k. „Globální problémy“

 

III. O co tedy jde v evangelizaci? To nám ilustruje příběh ze Skutků 8,26-40 o Filipovi, který sděloval evangelium etiopskému dvořanovi. Jak Filip začal rozhovor? Otázkou: „Říká ti to něco?“  (v.30) Tento člověk, v úřadu ministra financí, totiž právě četl sz svitek Izajáše.

1. Filip se hodně učil od Ježíše.

Nejprve mu bylo dáno pochopit tajemství evangelia Kristova.

  a/Šlo zde o rozhovor dvou lidí, dialog, v němž Filip sděluje druhému člověku to, co sám pochopil. (J.Křivohlavý: Sdílení naděje str.21)

  b/V užším slova smyslu evangelizace je osobní svědectví věřícího člověka (křesťana) nevěřícímu člověku (např. agnostikovi = člověku, který zdůrazňuje ohraničenost lidského rozumu, jeho neschopnost dosáhnout plného světla poznání pravdy).

  c/Namísto slova „sdělovat“ evangelium doporučuje Jaro Křivohlavý používat „sdílet se“ o tuto radostnou zprávu s druhými lidmi. To lépe vystihuje pojem komunikovat. Kdo takto sdílí radostnou zprávu s jiným lidmi, je evangelista.

2. Někdy se setkáváme s příliš úzkým pojetím evangelizace – osobní služby (píše J.Křivohlavý tamtéž). Vychází z představy, že stačí být dobrým sousedem nevěřícího člověka, upozornit kuřáka, že by neměl kouřit, toho, kdo pije alkohol, že by neměl pít a pod. Patří sem i rozšiřování letáků, brožur či knih s křesťanským obsahem, upozornění někoho na rozhlasové či televizní vysílání s křesťanským obsahem, nebo pozvání někoho do křesťanského shromáždění (na bohoslužbu), na přednášku s křesťanskou tématikou, do rodiny na schůzku malé skupiny. Tyto evangelizační činnosti jsou chvályhodné. Nemělo by však zůstat jen u nich.

3. Jde o změnu vidění světa. A ta přichází na základě „metanoia“ tj. zřetelný obrat od soběstřednosti k lásce k Bohu a druhým lidem.

  • Zde je definice evangelizace Marka Finleye, která se nese v tomto duchu: „Evangelizace je to tehdy, když je lidem zřetelně, jasně a srozumitelně řečeno, že je Pán Bůh má rád, že mohou mít k němu osobní vztah, důvěřovat a věřit mu, připojit se k jeho církvi a žít i růst v plnění jeho vůle.“

 

Z: K tomu cíli směřoval Ježíš. A nejdříve začal otázkou: „Co chcete? Co hledáte? Co si přejete?“ Začněme i my. S Boží milosti.