Písničky u ohně

Když jsme se před mnoha lety rozhodly se sestrou jet z Moravy na kolech domů, netušily jsme, jakou tradici jsme v tu chvíli zahájily. Od té doby jezdíme každý rok o prázdninách na týdenní výlet na kolech. Spíme pod širákem, myjeme se v řece, u pumpy a poznáváme krásy země. Dávno už nejezdíme samy dvě. Sestavy bývají různé. V posledních letech s námi jezdí hlavně naše již téměř či úplně dospělé děti. Společně jsme tak projeli i několik cizích zemí, Holandsko, Švýcarsko, Lucembursko, Slovinsko, Maďarsko, Německo, nakoukli jsme do Francie, Belgie, Slovenska.

Letos jsme si vybrali kratší trasu, a to za účelem poznávání míst, kde se narodili slavní čeští literáti. Vyjeli jsme ze Rtyně v Pokrkonoší a první náš nocleh byl nedaleko Adršpašských skal. Když jsme k večeru hledali místo, kde přespíme, zaujala nás cedule, která naváděla na plácek nazvaný jako odpočívadlo pro cyklisty. Jeli jsme tam a našli jsme na louce dva liduprázdné přístřešky se stoly a kousek od nich pěkné ohniště. Neváhali jsme ani na okamžik. Bylo zataženo, a tak jsme byli rádi, že budeme mít střechu nad hlavou. Poprvé během našeho letitého cestování jsme se také rozhodli udělat si oheň. Kluci došli na dříví a za chvilku jsme se u něho ohřívali a pekli si chléb k večeři. Na celé louce jsme byli úplně sami. Až se stmíváním to přišlo……

Oheň přilákal další turisty, tentokráte trempíky z Loun, kteří cestovali i s kytarami pěšky. Zeptali se, jestli mohou strávit večer s námi.  amozřejmě jsme byli pro. Povídali jsme si a dva z nich – táta se synem – k tomu hráli na kytaru a foukací harmoniku. Zpívali jsme s nimi a jedna jejich kamarádka k tomu hrála do rytmu na lžíce jako kastaněty. Zpěv a hudba přilákaly další cestovatele, kteří hledali nocleh. Brzy nás bylo kolem ohně asi dvacet.

Uvědomila jsem si, co lidi přitahuje. Světlo, teplo a zpěv byly příčinou, že se lidé chtěli přátelit, sbližovat, naslouchat si. Všichni jsme byli cizí, neznali jsme se, ale bylo nám spolu dobře. Pokud si přejeme přinést lidem radost do jejich srdcí, odpočinutí, potěšení, nechejme v našich srdcích rozdělat Pána Boha Jeho oheň lásky. Nemusíme kolem sebe lidi strašit Božím soudem, hodnotit je, napomínat, stačí sálat teplo a světlo. Lidé ví, co dělají špatně. Oni ale neví, že je Pán Bůh miluje i tak. A nás si vybral, abychom lidem kolem sebe Jeho bezpodmínečnou lásku předávali. A když k tomu zpíváme radostí, jsme slyšet opravdu daleko. Nejdřív nebyl na louce nikdo a později jsme se pod přístřešky ani nevešli. (hk)