Kázání Tomáše Kábrta z 6.8.11

Luk 12:16-21  „Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom, a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

– provokace: ten člověk jedná zcela racionálně    X    nazván bláznem, šílencem  – proč?  

– že zbourá malé a postaví velké sýpky – zvětší zásoby, majetek, živ. úroveň?

– ano, víme, že život nezáleží v rozmnožování majetku

– ale co je pro někoho nezbytné minimum, pro někoho již zhýralost

– co je pro někoho nedostatečné, je pro jiného nesmyslné plýtvání

– do kdy jde o rozumné a oprávněné zabezpečování a odkdy už o šílenství? A nejde ještě o mnohem víc?   úvodní v. 15:

– chamtivost – pleonexia – ve smyslu „hladovost“ „nenasytnost“

       pleonadzó – „přejídat“, „přerůstat“  (dnes ekonomický růst, růst HDP, růst živ. úrovně, růst růstu)

– doslova: „život nikoho není v hojnosti jeho majetku“

– jde o účel vlastnictví, očekávání s ním spojené, o roli v životě  

v.16:

– „bohatý muž“ – podezřelé? jaký je původ jeho bohatství? je spravedlivý?

– na polích se hojně urodilo – dar od Boha

– od Boha dostáváme obživu, schopnosti, nadání, zdraví… na co? – pro službu Bohu a lidem

– „hojná úroda“ – zásoby – stavění stodol – co to židovskému posluchači (dnes písmákovi) připomíná?

– odkaz na příběh o Josefovi v Egyptě (Gn 41:29) – Josef – živý symbol věrnosti a služby Bohu

– Josef o svém poslání: „pro zachování života“ (Gn 45:5) – pro záchranu mnoha lidí

v. 17

– říkal si (en eautó) – doslova „pro (sebe) sám“ – kralický překlad: „přemyšloval sám v sobě“ 

– mluví o „své“ úrodě

– v jeho uvažování není místo pro druhé, ani pro Boha

– ani náznakem, žádná vděčnost, solidarita, poslání, k čemu mi to Bůh dává…

– jeho jedinou starostí je, jak vše použije pro sebe – pro svůj růst, životní úroveň, HDP)

– ale potřebuje to vše pro sebe? – zřejmě s tím vůbec nepočítal, všechny sýpky má plné

– úroda převýšila kapacitu rozumně plánované průměrné potřeby

– když mám sám všeho plno a ještě mám mnoho navíc – co s tím? „Co budu dělat?“

– koho se takto ptá? ptá se Pána Boha? radí s s někým? – ptá se sám sebe

v. 18

– zeptal se sám sebe – a sám sobě si také odpovídá: Udělám toto…

– sám sebe přesvědčí, že vše, co od Boha dostal, bude potřebovat jen pro sebe

– ve skutečnosti to sám spotřebovat nemůže, ale on sám sebe přesvědčí, že to potřebuje a spotřebuje

– to je rys soustředěnosti na sebe – přesvědčení, že vše, co dostávám, je pro mě a musí zůstat moje

– tak boří, staví – ještě více pracuje – aby si vytvořil více místa pro svoje větší hromadění

– hromadění za každou cenu – zde cena nových sýpek – a u tebe?

– jakou cenu platíš za svou soběstřednost?  – kolik času, úsilí, schopností…

– kolik Božích darů, požehnání a zkušeností si necháváš sám pro sebe?

– za jakou cenu?  není to cena samotného života?

– není to nakonec cena života věčného?   –  cena nejvyšší?

– mluví o „svém“ obilí (v orig. mú – „moje“) , o „svých“ zásobách

– nač je dobré hromadění – zásoby?

– slovník: zásoby jsou materiál nebo zboží určené pro budoucí spotřebu

– jde o budoucnost, zajištěnost života (dále čteme: „na mnoho let“)

– etymologický slovník:  mít „za sobú“ (- jako zálohu, také „násobit“), od „sebe“ i „soběctví“  –  „zásobectví“ 

– jde o to sám sebe zajistit, sám sobě si zajistit dobrý život – hromaděním!

– ale je to možné? je možné si zajistit dobrý život tím, že si jej nechám jen pro sebe?

– kdo se s nikým neradí, ani se s nikým nedělí  – projevem sobectví je izolace, nesolidárnost, bezohlednost

– zásoby je naopak třeba opevňovat, hlídat před ostatními, starat se o ně

– může takový člověk zažít radost, pokoj?  

v. 19

– mluví o sobě a svém životě v souvislosti s vlastnictvím

– sám se ztotožňuje s tím, co má – v tom vidí hodnotu života i sebe sama

– a stejná měřítka má logicky na druhé – rozumí si v nejlepším případě jen s těmi, kteří mají hodnoty stejné

– přestává si tedy rozumět s Bohem, který má hodnoty výrazně jiné

– Bůh nehromadí, ale dává  –  je jiný, svatý

– a smyslem života člověka je, „aby byl obrazem Boha“

– žiji proto, aby ti, kteří vidí mne, viděli živého Boha   –  Boha, který je svatý – zcela jiný než tento zlý svět

– Lévinas:  vlastněním vchází jinakost do stejného

– a stejnost je popřením Boží rozmanitosti, je popřením svobody

– nepřivlastnili jsme si jen sami pro sebe dokonce i samotného Boha?  a jeho Slovo?

– zploštění života na soukromé vlastnictví čehokoli je modlářství a nesvoboda  

– přivlastněním si Božích darů – času, schopností, tvořivosti  –  jen pro sebe, mizí z mého života obraz Boha

– a z následovníka Kristova, posla svatosti, jinakosti jiného světa, svobody Božího království,

                                                                                        se stává tuctový „zásobec“

– „a řeknu si…“ – odkud to Ježíšovi posluchači znali?

– Gn 11:3 – „a řekli si…“ – odkaz na příběh o stavbě babylonské věže

– lidé se neptají, co říká Bůh, neslaví jeho jméno – dělají, co si sami řekli, budují jméno sobě

– ve jménu svého „růstu“ (věže) a zajištění – přichází násilí, zotročování, šílenství  

– „jez, pij, raduj se“ – odkud tohle Ježíšovi posluchači znali?

– Kazatel 9:7 – Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí,

                                                                neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.

– jídlo, pití, dobrá mysl – spojeny s čím? se vztahem k Bohu

– zde spojeny s čím?  se  „zásobectvím“,   s hromaděním

v. 20

– a nyní sám Bůh promlouvá do tohoto soukromého hromadění

– a jak promlouvá Bůh k tomuto dobře zajištěnému, zásobenému životu pro sebe?

– Blázne!

– myslíš, že ti dávám život a všechny další dary jen pro tebe?

– jak jsi přišel na to, že to, co ti svěřuji, je tvoje a musí tvoje zůstat?

– k čemu mi je na světě takový člověk?

– ani holý život není tvůj, kdykoli si ho mohu jako zbytečný vzít zpět  – zásoby nezásoby

– Blázne, co si chceš zajišťovat?

v.21

– najednou zjišťujeme, že „bohatý muž“ není ve skutečnosti vůbec bohatý

– je to jen takový blázen – shromažďovač – „pokladů“ – ironie – rozuměj „nesmyslů“

– thesauridzó eautó – „hromadí pro sebe sám“ (pro hromadění samo)

– znáte takové šílence?

– kdo jsou tedy ti „zdraví a bohatí“?

– ti, kdo jsou takoví ne sami před sebou nebo před lidmi, ale „před Bohem“

– ti, kteří nacházejí svou jistotu do budoucnosti, svou zajištěnost, nikoli v sobě, v soběctví,  v zásobectví

– ale v někom úplně jiném 

– ale ve všemohoucím a věčném Bohu, který je láska

– který učí dávat, sloužit, soucítit

– proč to Ježíš říkal?  aby nám nabídl jiný, mnohem krásnější a důstojnější život založený na Něm, na jeho milosti

– život, který není spoutáván chamtivostí ani smrtí

 

 Jak asi zareagoval ten muž v podobenství na Boží varování?

Ušetřil si práci s novými sýpkami a postaral se o chudé? Nebo zemřel svůj zbytečný život na svých velkých zásobách?

Nevíme –

Ježíš končí podobenství otázkou:   Čí je to, co si přivlastňuješ?

Je to těžká otázka?  

A jak na ni zareaguješ ty?