Kázání Luboše Čapka, 16.7.11

Na dnešní otázku je zřejmě více odpovědí, možná pro každého je to něco trochu jiného, něco krátkodobého, co právě prožívají, oč usilují, a možná také, že to první, co nás při této otázce napadne, nebývá to nejsprávnější. Někdy je toho tolik, že si připadáme ztracení a nevíme, jaký má vše smysl. V jednom výzkumu lidé nejvíce odpovídali nejvíce si užít život, pak láska a úcta k životu, někdo vychovat své děti, jiná stát se úspěšným a bohatým a pak byli také lidé, kteří označili vztah s Pánem Bohem. Pro někoho je to dobročinnost, stát se moudrým, spravedlivým. Jsou i lidé, kteří jsou přesvědčeni, že život žádný smysl nemá. Možná i my jako křesťané se v této věci ztrácíme.

Nade vším, co prožíváme, musí být něco vyššího, nějaké univerzální měřítko. Bez prožívání smyslu nemůžeme žát šťastně. Stačí si odpovědět tak, že je to Bůh? Co nám o tom říká Bible? 

Bible, Lukáš 15:11-24  „Řekl také:  Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘ Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.“

Tento příběh, který vyprávěl Ježíš, je jakýmsi vyjádřením historie lidstva. Jak to bylo na počátku? Na začátku Bible čteme, že Bůh stvořil člověka a byli spolu v ráji – doma. I na konci Bibli čteme, že Bůh a člověk jsou zase spolu – doma. Není to nic převratného, ale je to cíl a krásná myšlenka – být s Pánem Bohem a být zase doma.

I v příběhu o marnotratném synovi čteme o tom, že nejdříve byl tento člověk se svým otcem. Jednoho dne ale odchází, bere nejen majetek, ale i svůj život do vlastních rukou, boří všechny tradice, vztahy a jde si po svém. To se stalo i v ráji. Bůh – otec dává člověku svobodnou možnost se takto rozhodnout. Ten syn to myslel vážně, nejen odešel, ale čteme, že odešel daleko. I od ráje se člověk vzdálil hodně daleko. Je sám, volný, se svým majetkem, sny, žije marnotratně, po svém. Ale přichází potíže, problémy života a dokonce hlad a bída. V Ježíšově příběhu se ocitá mezi vepři. Smyslem života se stává sehnat alespoň trochu jídla, přežít. Najednou cítí kontrast mezi domovem a cizinou. Mezi životem a smrtí, které teď čelí. A uvažuje o návratu, ale neví, jak jej přijmou, hlavně otec. A přijímá zde roli služebníka, rozhoduje se přijít k otci s nabídku své služby. Ani k Bohu, Pánu vesmíru,  nemůžeme přijít jinak. Otec jej vyhlížel, běží mu vstříc a nic mu nevyčítá. Je rád, že se vrátil, že je zase doma, že zase našel smysl života.

Kde se v tom příběhu nacházím já? Co vlastně teď prožívám jako svůj smysl života. Jsem u Otce, na útěku, „u vepřů“ nebo hledám cestu zpět? Někdy to vše prožíváme během dne, někdy to trvá celý život. Kam jít dál? Bible nám říká, že je třeba se vrátit. Domů. Tam, kam patřím, k svému Otci, k Bohu. Ke smyslu svého života. Vrátit se domů znamená překonat strach a předsudky vůči Otci, znamená to také volit v životě dobro a život, ne zlo a smrt. Pokud hledám Boží království, pokud znám Boha a jeho Slovo, dokážu se vrátit domů, k původnímu smyslu svého života. Nechť nám v tom Pán Bůh žehná. Amen.