Koťátka s mámou

Tak si, děti, představte, že se naší kočičce dneska narodila koťata. Jsou tři a jsou všechna úplně černá, stejně jako jejich máma. Jsou moc pěkná. Pár posledních dní jsme si říkali, že budeme mít koťátka, ale stejně to bylo překvapení. Kočička už měla velké bříško, a tak bylo jasné, že se to musí stát každým dnem.

Když se kotě narodí, je úplně slepé. Má srostlá oční víčka a nevidí vůbec nic. Oči se mu otevřou teprve za několik dní, a to pak začne koukat, co zajímavého se okolo něj děje. Po narození je úplně malé a má kožíšek celý mokrý. Máma ho nejprve jazykem očistí a koťátko má jenom jednu starost. Aby se napilo mlíčka a pak usnulo. Malá koťata spí skoro pořád. Všechny se schoulí k sobě do klubíčka pěkně pod mámy bříško a spí, dokud nedostanou hlad. A když dostanou hlad, napijí se a zase znovu spí.   

Kočičí máma se od nich nehne ani na krok, na krátko odchází teprve později, aby sehnala něco k snědku. Hlídá svoje děti před vetřelci, protože malá koťata jsou úplně bezbranná. Schválně se podívejte na obrázek, jak vypadají. Vůbec je nepoznáte, jak jsou jedno vedle druhého. Drží se co nejblíž mámy, která se o ně dobře stará a chrání je. Dobře ví, že tam je jim nejlíp.

A jaké poučení si můžeme, děti, od malých koťátek vzít?

V Bibli je tento verš:

Ježís řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. (Matouš 18,3)

Právě narozená koťátka by ani nenapadlo se vzdálit od mámy, kde je o ně tak dobře postaráno. A co my, děti? Také bychom se neměli vzdalovat od Pána Ježíše, který se o nás dobře stará, viďte? vv