Souboj o přežití

Jednoho léta  jsme si udělali hezký víkend na raftech. Na konci července 2006 jsme si zapůjčili tři rafty a v počtu 17 lidí jsme se vydali z Lokte do Vojkovic. Byla to velká legrace, protože kluci z Domu na půli cesty (ubytovna pro odrostlou mládež z dětských domovů) nikdy na lodi neseděli a raft řídili tak, že stále nabourávali do kamenů, které čouhaly z řeky (i když byl třeba jen jeden široko daleko). Víkend měl špatnou předpověď počasí, ale my jsme s důvěrou v Boží pomoc stejně jeli. A Bůh byl s námi. Celou cestu jsme měli hezky a to i přes noc, kdy jsme spali pod širákem, protože jsme neměli sebou stany. Jen jeden malinký pro tři dívky. Pršelo dvakrát. Jednou se spustil pořádný liják, když jsme byli na raftech a rozhodovali se, kde poobědvat.  

Začalo pršet, my museli zastavit a běželi jsme v Dalovicích do hospody. Tam bylo těžké se najíst, protože někteří neměli žádné peníze. Ale i tady přišel zázrak. jakýsi neznámý muž naši bandu pozoroval a pak nám přišel věnovat peníze na naši cestu. Říkal, že chtěl přispět o Vánocích, ale nestihl to, tak že má teď jedinečnou příležitost a že ho naše akce nadchla. Bylo po problému a my jsme pochopili, proč zrovna v Dalovicích pršelo. Hned po této události se vyjasnilo, vysvitlo slunko a my jeli dál. Tábořili jsme na soukromém tábořišti, kde jsme si večer udělali oheň. Po druhé pršelo, až když nám jel ve Vojkovicích vlak, tak jsme rychle zabalili věci, abychom co nejméně zmokli a běželi na vlak a dojeli až do Kynšperka. Všichni na akci dodnes rádi vzpomínají. hk