Volání z hlubin

Tomáš Kábrt

Má 3 části:  modlitba (4 verše), vyznání (2), výzva (2)

Nahrávka k poslechu zde:  Arvo Pärt De profundis

Verš  1 (Studijní překlad): „Píseň stupňů. Z hlubin k tobě volám, Hospodine!“

– poutní píseň – píseň stupňů – při putování a vystupování k chrámu – bohoslužbě

– forma v 1. osobě – zpívá jeden

– ale má posluchače – zpívá za ně, za všechny

– zástupná modlitba – odkazuje na zástupnost Boží oběti

– na lidskou nedostatečnost si pomoci

– na naprostou závislost na Bohu

Verš 2: „Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž jsou tvé uši pozorné k mým úpěnlivým prosbám!“

– není v celém vesmíru místa tak beznadějného, aby nepronikla má modlitba k tvým uším – „uši pozorné“

– všechna náboženství mají nějaký konkrétní obřad, místo, čas, podmínky určené pro spojení se svým božstvem…

– ne tak víra v Hospodina

– v Ježíši Kristu sestoupil do nejhlubších hlubin našeho pokřiveného lidství

– ano, až do hrobu sestoupil pro nás

– máme Boha, který vždy pozorně naslouchá, sestupuje do našich hlubin

– můžeme jej vzývat a oslovovat i tehdy, když jsme se mu nekonečně vzdálili

– pouť do Jeruzaléma (Velikonoce, Slavnost stánků) připomíná vyjití z Egypta

– je odkazem na zlom, obrat, z bídy a otroctví ke svobodě

– z úzkosti do radosti

– od mrtvých bohů tohoto světa k živému Bohu nebes

– zde v intimním smyslu:

Verš 3: „Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí?“

– jde o potřebu vysvobození z otroctví vlastních hříchů

– mít na zřeteli – zde (šmr) doslova „střežit“ – pečlivě ukládat nepravosti do paměti a schraňovat pro příští použití

– tak jednají lidé

– kdo by obstál, kdyby tak jednal Bůh?…

– Bůh je jiný, jedná jinak

– ne proto, že by nám dával za pravdu v naší pokřivenosti

– ne proto, že by nás chválil za to, do jakých hlubin jsme se propadli

– je to proto, že má něco skutečně božského:

Verš 4: „Ale u tebe je odpuštění, proto vzbuzuješ bázeň.“

– pro odpuštění zde výraz (s´lichá, s-l-ch), u něhož je v celém Starém zákoně subjektem vždy pouze Bůh

– kněz může vykonávat zástupné smírčí obřady za provinilého, ale tím, kdo odpouští je Hospodin

– jde o zcela specifický akt, který nikdo z lidí nemůže vykonat

– tak jako odpouští Bůh, my prostě odpouštět nedokážeme

– i v tom je Bible velmi realistická

– právě tento jedinečný božský akt odpuštění „vzbuzuje bázeň“

– je tu účelová spojka (vu), tedy doslova: „u tebe je odpuštění, abys vzbudil bázeň“

– to, co vzbuzuje bázeň, není nepravost, trest, ale odpuštění!

– (adventisté a trojandělské posleství: bojte se Boha a vzdejte mu čest… – poselství milosti, ne strašení)

– bázeň vzbuzuje Bůh, který se nevejde do žádného našeho schématu o zásluze a odměně, o vině a trestu,  (Dostojevskij)

– Bůh neuchopitelný, skrytý, je takový právě těmito nám nepostižitelnými pohnutkami lásky

– právě jako takový, nevystižitelný ve své lásce, vzbuzuje bázeň

– Bůh, který odpouští, se nám tím nedává k dispozici, k manipulaci

– nestává se naším kumpánem, naopak náhle pocítíme jeho svatost

– čistý oheň jeho lásky

– a najednou tě jímá bázeň, strach, hrůza z toho, abys nepřišel o tuto čistou lásku, abys neztratil jeho odpuštění

– pak už totiž zbývají jen ty bezedné hlubiny a prázdnota

Verš 5: „Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na jeho slovo.“

– modlitba přechází ve vyznání

– žalmista je na dně a ví, že sám si není schopen pomoci

– skládá naději v Hospodina nahoře a čeká na to, co řekne, udělá On

– zajímavost: hebr. slova pro „očekávat“ a „mít naději“ mají stejný původ jako slovo „šňůra“, vlákno, nit

– skládat naději v Hospodina, čekat na jeho slovo je jako držet se tenké šňůry Božího slova, které mě vytahuje z hlubiny nahoru

– žalmista svůj stav neřeší, tiše čeká na slovo Hospodina

– uspokojení není v naplnění mých nároků, ale v osvobození se od nich

– čekání na Boha, víra, to není útok, ale kapitulace (Karl Barth)

– teprve když se osvobodíš od svých nároků, necháš se vést Božím slovem

– nebo jiný obraz:

Verš 6: „Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, víc než strážní jitro.“

– čekat a vyhlížet víc, než čekají noční strážní na jitro – zdůrazněno zopakováním, jako: ano, až tak!

– tak dychtivě a nedočkavě…

– jako pastýři na hlídce u Betléma – ó jak ti se dočkali!

– jako zbědovaný Jeremijáš, který vyznává, že Hospodinovo milosrdenství a slitování se obnovuje každého rána

– před rozbřeskem bývá tma nejčernější, bývá nejvíc sebevražd

Verš 7: „Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení.“

– všechny spolutopící proto žalmista vyzývá, aby také čekali na Hospodina

– o jeho odpuštění a milosrdenství se lidé dozví pouze ze zvěstování jeho slova,

– v hlubině se to nedozví, ani v hlubině svého nitra

– sám Bůh skrze své následovníky, skrze zvěstování svého slova, uskutečňuje vykoupení naše i lidí kolem nás

– „hojné“ vykoupení – co to znamená?

Verš 8: „On vykoupí Izrael ze všech jeho nepravostí“

– vykupuje ze všech nepravostí

– sám platí to, co nemůže nikdo splatit

– vykupuje z každého hříchu

– naše nepravosti jsou takovým otroctvím, nesvobodou, že z nich musíme být vysvobozeni, vykoupeni cizím zásahem

– toto vykoupení ovšem stojí mnoho:

Matouš 20:28: „Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za  mnohé.“

– není taková hlubina, do které pro tebe Bůh nesestoupí

– toto Boží slovo, evangelium Ježíše Krista, který pro nás už předem sestoupil až do hrobu, až na dno, to nás drží nad vodou, ať je sebehlubší