Petr Staš

Kázání Petra Staše z 6.3.10

Efezským 5,1-20. Kolik je tam napomenutí, zaslíbení, utvrzení, oslovení. Je tento Pavlův „oběžník“ něčím i pro nás? První myšlenka: Následujte Boží příklad. Tehdy lidé nejen v řeckém Efezu milovali své úspěšné sportovce, politiky, filozofy. Dnes je to podobné. Milujeme úspěšné lidi, chceme se jim podobat. A vzory táhnou, což je dobře. A najednou tam byl Pavel, který napodoboval Boha, kterého nikdo neviděl a nikdo o něm nevěděl. Pro mnohé Řeky nebyl proto normální. Přesto Pavel vyzývá křesťany efezského sboru, aby následovali příklad tohoto Boha. Někdy jsme naopak až směšní, jak napodobujeme manekýny nebo manýry v současné módě. Zvláště nad mládeží se my starší v tomto (ovšem tajně) leckdy pousmějeme.

Pavel nám říká: v Kristu se zhlédněte. Můžeme si oblíbit nějakého kazatele, křesťanského autora, umělce, ale podle Písma je vzorem pro nás Ježíš. Pavel říká: nenapodobujte tento svět, nehodí se to pro vás, je to marnost. A sám Ježíš říká: po ovoci je poznáte.

Druhá myšlenka: Neveďte hloupé řeči. Byli jsme u známých na návštěvě a ti lidé mi a manželce řekli: My vás už dlouho pozorujeme, i celou vaši církev. A nás moc potěšil váš zápas o víru, jak vám jde o věc. Velmi mě to potěšilo. A ten večer jsme se mohli bavit o hlubokých duchovních věcech a byl to večer velmi krásný. Nemáme vést povrchní řeči. Když se „drbe,“ tak většinou o zbytečnostech a nepodstatných věcech.

Třetí myšlenka: Žijte jako děti světla. Nemáme pobíhat za tmou, schovávat se. Naše odpovědnost je být aktivní, zajímat se o to, jaká je Boží vůle pro mě a mé okolí, co si přeje, a činit to. Ptát se. Zajímat se je úžasné. My otcové to vidíme u svých dětí. Našeho Petříka nedávno velmi potěšilo, že jsem se zajímal o jednu jeho hračku. Jako manželům nám někdy dělá potíže se zajímat o svou manželku. Buďme aktivní, jako světlo, jako Bůh sám, který nás posílá a vede. Být aktivní je také klást si otázky a hledat na ně odpověď.

Čtvrtá myšlenka: Nazývejte věci pravými jmény. Byli jsem jednou na návštěvě a tam byl chlapeček, který po mě začal házet buchty. S ohledem na rodiče jsem to strpěl. Když jsem jednou dostal mezi oči, maminka se konečně zvedla a já se těšil, že zakročí. Ale ona mi jen očistila, a řekla: Petře, nezlob se, on je svůj. Uvědomil jsem si: Jak je krásné nazvat věc pravým jménem. V Písmu mám desítky příběhů, často velmi pro naše hrdiny víry nelichotivých, kde se prostě věci nazývají pravými jmény. Modleme se, abychom měli sílu nazvat pravým jménem, jak je to s mým životem, s mou vírou. Nazvěme věci tak, jak jsou, i ve svém srdci.

Ve verši 17. čteme: Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. – Boží vůle se často střetává s mou vlastní vůlí. Zpravidla je tam problém. Pán chce, abychom pochopili, že nám nebere, ale dává. Na nás věřící se většinou lidé dívají na chudáky, kterým je mnoho odepřeno. Ve skutečnosti Bůh své děti nenapodobitelně obohacuje. Nechce, abychom byli smutní ustaraní, ale radostní. A když nás napomíná, je to logicky proto, že nás miluje a zachraňuje.

V Božích očích máš velikou hodnotu, proto pohleď na Něj. Největší bolestí rodičů je, když si jejich děti myslí, že je nechápou a že jim ubližujou, něco jim berou. Sám jsem to prožil Myslím to dobře, ale dítě řekne: ty mi chceš ublížit, nemáš mě rád. My neustále kolem sebe vidíme, jak se Pán Bůh o nás stará a přece o něm pochybujeme a nespoléháme na něj.

Fil4,8: Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi. – Pochopit Boží vůli znamená prožít svůj příběh s Bohem. Prožívejme jej každý den. Amen