Historie sboru církve adventistů v Sokolově

Podněty k tomuto ohlédnutí jsou zmíněné kulaté výročí sboru (1968-2008) a potřeba zastavit se, ohlédnout, potěšit i  poučit se z jeho dosavadní cesty pro nové chválení Boha, znovuprožití zápalu prvních průkopníků i další nasměrování. Práce vznikla díky dobovým záznamům ve sborech Karlovy Vary a Sokolov a autentickým svědectvím pamětníků. Jejím cílem je zprostředkovat čtenářům nejen výmluvná historická fakta, ale také vzrušující chvíle, které sám prožíval při čtení historických dokumentů a záznamu osobních zkušeností.

 Adventisté v Karlovarském kraji 

 1. První průkopníci 

 Prvním adventistou v Karlových Varech se stal v roce 1912 mladý městský úředník německé národnosti Theodor Strunz. Vzal si za manželku sestru Sobotkovou pocháze-jící z rodiny adventistů na Českomoravské vysočině. Později se jim narodili dva synové a jedna dcera. Druhým adventistou byl bratr Höhne, který měl v Karlových Varech obchod se střižným zbožím. Ten se oženil s druhou dcerou z rodiny Sobotkových a společně pak měli dva syny a dvě dcery. Bratři v Kristu a zároveň švagři  Strunz a Höhne se tak stali dobrým základem pro budoucí skupinu věřících, která vznikla rychle díky mocnému Božímu působení zejména z obrácených místních vyznavačů spiritismu. Již v roce 1913 byl vedením církve přidělen do Karlových Varů mladý německý kazatel Franz Böhm. Práci však mohl konat jen do začátku první světové války v roce 1914, protože byl povolán do vojenské služby. Skupina věřících se ale dál rozrůstala.

2. První sbor 

Nejstarší známá zpráva o sboru Karlovy Vary v tehdejším církevním časopise Stráž sionská uvádí, že zde v roce 1921 byl založen sbor s 18 členy. Další zpráva je až z roku 1933, kdy se vrátil do lázeňského města po téměř 20 letech kazatel Franz Böhm. Sbor měl již 40 členů a v roce 1935 byl založen další sbor v asi 40 kilometrů západně vzdáleném Kynšperku se 17 členy a byla zorganizována i nová skupina v Chebu. Všichni tito členové patřili do oblasti působení karlovarského sboru.

Od roku 1933 se karlovarský sbor shromažďoval k bohoslužbám v pronajaté kavárně Panorama na Vyhlídce, a to jen dopoledne. Odpoledne se pak scházeli v bytě kazatele, staršího sboru nebo jiných členů. V roce 1934 prožil karlovarský sbor hlubokou vnitřní krizi, která se týkala jak víry, učení, tak i vzájemných vztahů. V důsledku toho odešlo ze sboru 16 členů a někteří přátelé.

3. Sociální práce 

Navzdory prodělaným krizím v tomto roce karlovarská mládež uskutečnila v létě 1934 setkání s adventistickou mládeži ze sousedního německého Saska na Klínovci. Tohoto srazu pod horskou chatou se zúčastnilo asi 200 mladých lidí z obou stran hranice, šest kazatelů a hostem byla sestra Hulda Jostová, sociální pracovnice Tabity pro práci v Evropě. Ta inspirovala mladé karlovarské adventisty k tomu, že pod vedením bratrů Strunze a Höhneho vytvořili aktivní skupinu mládeže a pracovní skupinu Tabita pro sociální činnost v oblasti, která pak ve spolupráci s městskou organizaci Péče o mládež každoročně obdarovávala své nejnuznější spoluobčany. Například v Rotavě, tehdy nejvíce poznamenané nezaměstnaností, uskutečnila karlovarská Tabita vánoční nadílku pro děti z nejchudších rodin. Sestry šily, pletly, háčkovaly a nakupovaly obuv z peněz, které získávaly na společné dožínkové práci a při prodeji křesťanské literatury.

4. Nacistické pronásledování 

V roce 1937 odešel kazatel Böhm do Tachova a na jeho místo nastoupil bratr Rudolf Fischer, který zde působil do konce druhé světové války v roce 1945. V průběhu války sbor získal k bohoslužbám místnost, kterou si pronajal v domě na Hlavní třídě, naproti městskému sadu vedle řeky Teplé, kde dnes stojí hotel Thermal. V roce 1940 až 1941  se zde zaučoval mladý kazatel Bernhard Vietze. Tomuto bratru se přihodilo, že do sboru přišel příslušník Gestapa, vypůjčil si jeho Bibli a prohlédl mu v ní uschované záložky. Našel tam také poznámky o přečinech fašistů vůči věřícím, kazatele ihned zatkl a ten pak strávil půl roku v místním vězení. Z Radošova tehdy přijížděl starý bratr Heinrich Bischof, kazatel v důchodu, který vypomáhal sboru jak v kázání slova, tak i v sociální službě. Sbor měl v té době již asi 60 členů převážně německy mluvících.

5. Fenomén česko-německý 

Bratr Theodor Strunz, první člen a zakladatel karlovarského sboru, byl i jeho prvním starším sboru až do roku 1945. Po válce se nemusel s ostatními Němci vystěhovat, po komunistickém převratu v roce 1948 ale odešel za svým synem do Německa, kde se dožil 90 let. Jeho syn Theodor Strunz mladší se stal kazatelem a misionářem v Africe.

Po válce byly z pohraničí násilně vysídleny tři miliony Němců a také prakticky celé sbory adventistů v Karlových Varech a Kynšperku, kde zůstaly jen sestry Frieda a Růžena Arnoldovy. Malá skupina německy mluvících adventistů se pak scházela v So-kolově u Zámečníkových – sestra Charlotta Zámečníková, porodní asistetka, byla ně-meckého původu a působila misijně i v navštívených českých domácnostech. Kázání měl kazatel Böhm z Tachova, byla v němčině a byla překládána pro české účastníky bohoslužeb, kteří německy nerozuměli. Německé úkoly si sestry a bratři opatřovali přes příbuzné z Německa. Zpívalo se ze Sionských zpěvníků, ale všichni měli v českých zpěvnících tužkou i čísla z německých a zpívalo se česko-německy nebo německo-česky, podle toho, jaká část převažovala. Celá tato skupina měla v průměru asi 25 lidí.

 6. Poválečný růst sboru 

V Karlových Varech zůstaly po vysídlení Němců pouze rodiny kazatele Fischera, star-šího sboru Strunze a ještě další tři rodiny. Sbor měl přibližně 20 členů, a to díky nově přistěhovalým. Těmi byli sestra Kroufková s rodinou, bratr Štěpánský, sestra Větvič-ková, bratr Vondráček, rodina Petránkova a rodina Viktorinova. V roce 1947 zde byl za přítomnosti předsedy unie církve bratra Josefa Doubravského opět zorganizován sbor, který se scházel na Koněvově ulici.. Prací kazatele byl pověřen bratr Pavel Raška. Star-ším sboru byl nejdříve bratr Petránek a později bratr Viktorin.

Roku 1948 získal sbor novou místnost, bývalou výstavní síň, v domě Kerak na Pavlovo-vě ulici. V roce 1950 přišel do Karlových Varů absolvent Biblického semináře v Praze Vladimír Kořenský a začal zde nástupní kazatelskou praxi. V asi 20 kilometrů severně vzdáleném Ostrově vznikla samostatná skupina a scházela se u Petránkových a od roku 1952 u Viktorinových. V létech 1947 až 1959 se sbor přes masivní komunistické pro-následování (viz bod 3.5) rozrostl o nových 67 křtěnců, takže dosáhl maxima 106 členů. Patřili sem členové též ze Sokolova a Chebu. Žádné národnostní problémy mezi zdejší-mi adventisty nebyly. Naopak, zejména v době zákazu církve došlo k utužování vztahů.

7. Komunistické pronásledování 

V létech 1952 až 1956 byla komunistickým státem zakázána činnost církve a karlovarský kazatel Pavel Raška i jeho asistent Vladimír Kořenský v nástupní praxi byli zatčeni a uvězněni, pokladník sboru bratr Gomola byl vyslýchán a policie mu zabavila seznam členů s adresami. Duchovní život sboru pokračoval dále, vše bylo ale jiné – ilegální bohoslužby po domácnostech, opisování úkolů sobotní školy a modlitebních přednášek na psacích strojích přes kopírovací papíry, ruční výroba novoročních veršů a později tajný poslech kázání ze zvukových záznamů. V důsledku zákazu činnosti se sbor Karlovy Vary rozdělil do skupin Sokolov, Cheb, Ostrov a K. Vary. Do Sokolova dojížděl starý kazatel Franz Bőhm z Tachova. Karlovarští se scházeli ve čtvrti Draho-vice u Durákových, tento byt proto sledovala tajná policie StB a policista v civilu před domem zaznamenával, kolik lidí vchází dovnitř. V různých obměnách se věřící ilegálně scházeli více než čtyři roky.

Manželka uvězněného kazatele Anna Rašková měla v noci sen se dvěma mladými lidmi, mužem a ženou, a v tomto snu byla před těmito lidmi varována. Ráno o snu přemýšlela, protože ony mladé lidi nikdy předtím neviděla. Jaké bylo její překvapení, když právě tito dva odpoledne zazvonili u jejích dveří s tím, že se chtějí něco dozvědět o konci světa. Sestra díky nočnímu varování obezřetnými otázkami brzy zjistila, že mladý pár jsou pravděpodobně provokatéři komunistické policie. Rozhovor s nimi proto ukončila s tím, že jejich zájem není upřímný. U Zámečníků v Sokolově bydlel bratr Jindřich Marcolla, kazatel, překladatel, znalec řečí a teolog. Pracoval jako horník na lomu Silvestr a v ostatním čase překládal tajně knihy, úkoly, přednášky a podobně. Byl zatčen a odveden StB. Jeho příbuzní žijící v Táboře se dověděli o jeho zatčení, přijeli do vězení, ale nebylo jim umožněno se s bratrem setkat.

Manželka uvězněného kazatele v nástupní praxi Marie Kořenská, která také studovala biblický seminář, zůstala sama s dvěma dětmi a těhotná. Chtěla proto odjet z města k rodičům do vnitrozemí a sbalila si již všechny věci. Vtom uslyšela hlas: „I ty chceš jít pryč?“. Vše proto zase vybalila, zůstala a zanedlouho ji navštívila mladá pokojská lázeňského sanatoria Helena Leničová z Mariánských Lázní, která její adresu získala od moravského kazatele Martínka, s nímž se setkala jako s pacientem na svém pracovišti, kde ji začal vyučovat biblickým pravdám. Podobně přišla i německá sestra Klingerová a dalších několik duší. Sestra Kořenská s nimi pokračovala ve vyučování a když se její manžel po půl roce vrátil z vězení, mohl je rovnou všechny pokřtít.

8. Pronásledování kvůli sobotě 

 Sobota byla vždycky předmětem bojování. Doba zákazu církve byla asi nejtvrdším prubířským kamenem. I adventisté v Karlovarském kraji často museli měnit zaměstnání a většinou dělali práci, která neodpovídala jejich vzdělání nebo schopnostem. Sobota se podle možností napracovávala, měnily se směny nebo se vybírala dovolená. Mnozí byli celý rok bez dovolené, protože si ji vybrali na soboty. Sestra Leničová, nyní Podušková, pracovala kvůli volné sobotě šest dní v týdnu téměř nepřetržitě od rána až do večera. Mnoho bratří se v té době objevilo v Sokolově, protože ten byl místem, kam mohli jít pracovat na deset let místo vojny do dolů. Tak se v Sokolově vystřídalo několik Čechů, Moravanů i Slováků, kteří pracovali na dolech a navštěvovali sbor. Žena karlovarského kazatele Anna Rašková nedostala kvůli svému vyznání ani práci myčky nádobí, protože její pokusy o získání zaměstnání mařila tajná policie. Rodina s otcem ve vězení proto žila z platu dcery, která pracovala jako zdravotní sestra, a z naturálních darů věřících a vyučovaných přátel, kteří přinášeli jídlo.

Problémem byla školní docházka dětí. V té době se tvořily skupinky ve sborech – ti, kteří neposílají děti v sobotu do školy a ti, kteří je v sobotu do školy posílají. Mnoho členů bylo totiž právě za tuto věc režimem perzekuováno. Bratr Zámečník byl odveden na StB a bylo mu psychicky vyhrožováno, že když děti nepůjdou v sobotu do školy, tak budou úředně odebrány a převezeny na převýchovu do dětského domova. Božím vede-ním dopadla celá věc jinak a byla velkou zkušeností. V Karlových Varech podobně vyhrožoval ředitel školy manželům Durákovým. Pozval je k sobě do ředitelny, urážel jejich víru a trval na odebrání jejich dětí do dětského domova, pokud nebudou chodit v sobotu do školy. Náhle se mu udělalo zle, spadl ze židle a zemřel. Nový ředitel už se neodvážil dělat dětem Durákových jakékoli potíže kvůli sobotě.

Sobotní otázka se řešila individuelně a každá rodina si musela vybojovat své místo. Některé rodiny ze strachu o ztrátu zaměstnání posílaly své děti v sobotu do školy a také tlak ze strany státní správy byl dost silný, stále se připomínalo, že vedení církve pode-psalo prohlášení, že děti členů církve budou v sobotu do školy chodit. Bylo mnoho kazatelů, kteří také ztratili souhlas ke  kazatelské činnosti právě z těchto důvodů. V té době ale církev rostla a omezené možnosti soustřeďovaly členy i mládež do sborů, kde byly bohaté bohoslužby.

9. Bohoslužby, mládež a literatura 

 Po skončení zákazu církve, od roku 1956, se karlovarský sbor začal scházet v modliteb-ně Církve českobratrské evangelické v jejich modlitebně na Třídě jednotných odborů 33 (dnes Zahradní ulice). V roce 1959 přišel na místo bratra Rašky, který odešel do důchodu, nový kazatel Oldřich Drápal. Roku 1964 církev zakoupila dům Na vyhlídce č. 34 a kazatelem se stal bratr Jan Žurek, zcela čerstvý absolvent bohoslovecké fakulty v Praze.

Bohoslužby začínaly jako dnes dopoledne sobotní školou s opakováním minulého úkolu a úkolem novým. Četly se zprávy z misijních polí a také zprávy z minulé soboty, kolik bylo přítomných, z toho přátel, jaká byla sbírka a podobně. V polední přestávce se většinou cvičil zpěv a hudba a odpoledne každou sobotu byla „besídka“ – program, který připravovali členové mládeže. Probírala se také Jitřenka – opakovaly se verše, které byly určeny k rannímu čtení každý den. Verše se učily zpaměti a odpoledne se říkaly a dokládaly se různými poznámkami. Každé odpoledne mělo své téma a na toto téma bylo ještě malé kázání – úvaha. Hodně se zpívalo a hrálo. Každý byl veden, pokud měl předpoklady, ke hře na nějaký hudební nástroj. Po skončení odpoledne se scházela mládež na svých schůzkách, kde se studovala bible, učily se písničky, připravoval se sborový  časopis, plánovaly se výlety, hrály se hry, byly modlitební chvíle. Často dojíždějící, kteří jezdili až z Aše, zůstávali až do neděle, kdy se chodilo do přírody, jezdilo se na vodu nebo se chodilo na různé brigády pro vylepšení stavu mládežnické pokladny.

Nebyla biblická literatura, nemohla se vydávat, tak se kolportovalo osobně to, co se zachránilo před zabavením v době zákazu, knihy a brožury opisované na psacím stroji. V Sokolově si bratr Petr Lippert koupil za první výplatu kufříkový psací stroj a opisoval všechny modlitební přednášky. Dělalo se asi osm kopií na průklepový papír. Bylo to náročné a první list většinou byl děravý, kdežto pod poslední kopii se vkládal čistý, bílý list, aby to šlo vůbec přečíst. Pak se jednotlivé sešity rozdávaly podle toho, jaký kdo měl zrak. Knihy se opisovaly stejným způsobem a pro sbor Karlovy Vary vázal všechny knihy pan. Drobek z Dolního Rychnova.

3.10. Vztahy k ostatním církvím 

Slovo ekumenizmus nebylo v té době prakticky známo. Státní správa důsledně dbala o to, aby se všechno, co se konalo nad rámec bohoslužeb, hlásilo a nějaké společné církevní akce nepřipadaly v úvahu. Sešlo by se větší množství lidí, což nebylo žádoucí. Říkalo se: Umožňujeme vám náboženské vyžití ve vašich modlitebnách (když většinou byly zabrány) a něco navíc se nepovoluje. Církevní tajemníci museli obdržet každé čtvrtletí hlášení o stavu členstva, kolik dětí je ve společenství, kolik členů a členů sboro-vého společenství – museli vědět o přátelích a podobně. Ostatní církve na tom byly stejně, takže záleželo vždycky na odvaze daných kazatelů a farářů. Ve sboru K. Vary byli adventisté v podnájmu u Českobratrské církve evangelické a byly budovány celkem dobré vztahy s bratrem  farářem Zeifartem. Byl to člověk, který věděl, jak právě v dané situaci prožít společné schůzky mládeže a podobně. Bylo to však vždycky s pocitem „na návštěvě“ a k bližším vztahům nikdy nedocházelo.

Vznik sboru v Sokolově

1. Dělení sboru Karlovy Vary 

V roce 1968 došlo k uvolnění komunistického režimu a tím i dohledu nad církvemi. Do Karlových Varů přišel nový kazatel Leopold Kvintus, který se sokolovskými členy zorganizoval v Sokolově veřejné evangelizační přednášky tajemníka československé unie církve Jiřího Drejnara v modlitebně Československé církve husitské. Přednášky byly hojně navštíveny a adventisté se dohodli s husitskou radou starších a jejich farářem Jiřím Bauerem na tom, že se budou v sobotu scházet v jejich budově. Z karlovarského sboru se tak oddělilo 32 členů a založili sbor Sokolov. V Karlových Varech zůstalo 89 členů.

V budově se dvě neděle v měsíci scházeli odpoledne k bohoslužbám i místní baptisté. Činnost sboru v Sokolově byla zahájena slavnostní první bohoslužbou 13.6.1968.  Vlastního kazatele sbor neměl, dojížděli sem kazatelé z Karlových Varů a dalších míst. Sestry Arnoldovy, poslední pamětnice sboru Kynšperk, se odstěhovaly po ozbrojené okupaci Československa vojsky okolních komunistických zemí do Spolkové republiky Německo. V roce 1969 byl v Sokolově první křest – sestry Pešatová, Zámečníková a bratr Škrla. O rok později následovaly křty sester Šulákové, Bauerové a bratra Stehlíka.

2. Modlitebna v Chebu 

1.9.1970 byla ve čtyřpodlažním domě v Karlově ulici v Chebu otevřena církví zakoupená a opravená modlitebna, kam odešla téměř polovina sboru. O takto rozdělený sbor Sokolov – Cheb se z Chebu začal starat kazatel Gustav Činčala. Pokřtil manžele Trubačovy, sestry Kelbychovou, Bauerovou a bratry Petránka, Trulíka a Stehlíka.

3. Obrácení rodiny husitského faráře 

Bohoslužeb v Sokolově se od počátku místního sboru adventistů zúčastňoval i husitský farář bratr Jiří Bauer s manželkou sestrou Růženou Bauerovou. Nejvíce si oblíbili sobot-ní školu. Farář jednou, když nedorazil kazatel, vypomohl i kázáním. Bylo to na verš z Pavlova listu Filipským 4,4: Radujte s v Pánu vždycky… Velmi na ně zapůsobilo, jak laskavě sbor přijal zpět sestru Pešatovou, která odpadla od víry. Tato sestra se pak stala velmi nadšeným pilířem sboru. Adventisté se aktivně a zdarma podíleli na opravách a údržbě budovy. Bratr Lippert jako truhlář opravil všechna okna, harmonium, lavice, sbor zakoupil do modlitebny nové koberce. Ve své církvi byli již farář a jeho manželka nějaký čas nespokojeni a vyjadřovali nesouhlas se značným vlivem katolické tradice, například se křty nemluvňat. Tyto farář Bauer odmítal křtít. V roce 1970 vystoupil také kriticky na celostátním sněmu své církve. Výsledkem byla po dvaceti letech služby okamžitá výpověď ze zaměstnání i bytu. Rodina se musela značně zadlužit u příbuzných, aby mohla zakoupit domek na okraji města. Sestra Bauerová se nechala v témže roce pokřtít do sboru adventistů a postupně i jejich dospívající děti. Bratr Bauer učinil toto rozhodnutí po řadě teologických výhrad a osobních zápasů o 7 let později. Byl pokřtěn 1.4.1977 v říčce Svatavce, když sněžilo. Brzy byl zvolen prvním diakonem, sloužil kázáními, jako vysokoškolsky vzdělaný teolog přednášel v letech 1976 až 1980 na kurzu pro kazatele v Liberci. Do kazatelské služby jej však vedení církve nikdy neschválilo a musel tak až do důchodu 17 let zůstat v dolech. Svůj dům manželé Bauerovi ochotně a velmi štědře otevřeli zájemcům o Boží slovo i praktickou pomoc a stal se bránou do sboru pro řadu nových členů.

 Vlastní modlitebna a růst sboru  

1. Boj s úřady 

Po pěti letech působení sboru v Sokolově zakoupila církev v roce 1973 dům č. 14 na Kraslické ulici v sokolovské čtvrti Šenvert, kde přesně za rok, 14. července 1974, byl proveden slavnostní výkop základů pro přístavbu modlitebny. Prvním kazatelem v nové modlitebně byl mladý čerstvý absolvent církevního teologického semináře Josef Bajusz, který se od roku 1973 významně podílel na celé stavbě. Komunistické úřady však stavbu zastavily s tím, že celá čtvrť je budoucím dolovým územím. Přitom v sousedství zahájily stavbu prodejny smíšeného zboží v „akci Z“ – komunistické verzi svépomoci. Skutečným důvodem zákazu zřejmě bylo, že stavba modlitebny křesťanskou svépomocí postupovala nesrovnatelně rychleji. Bratr Bajusz, evangelizačně obdarován, zapojil mládež vedenou bratrem Zámečníkem mladším do misijních hudebních vystoupení a pokřtil sestry Bauerovou mladší, Kubovou z Dasnic, Bartošovou, Röhriovou a bratry Bauera a Petra. Josef Bajusz byl tak oblíbený a misijně zapálený, že se jej komunisté rozhodli vykázat ze Sokolova. V létě 1978 se musel odstěhovat s rodinou do Chebu, kde pak působil v tamním sboru. Do Sokolova dál dojížděl. Když konečně po téměř 5 letech úřady se svým zákazem ustoupily, organizoval v Sokolově stavební brigády a ještě téhož roku, 22.12.1979, bylo slavnostní otevření nové modlitebny.

5.2. Evangelizace navzdory režimu  V roce 1980 na jaře pořádal bratr Bajusz s mládeží v modlitebně evangelizační přednášky pro veřejnost a v prosinci pokřtil sestry Poduškovy, Beníškovou, Ferenčíkovou a Magurániovou, v dalších letech bratry Szabó, Dugu, Trulíka a sestry Dugovou a Zámečníkovou. V roce 1982 uspořádal s mládeží evangelizační shromáždění v kostele evangelické církve v Horním Slavkově, kam přišlo mnoho lidí. Za jeho působení se rozrostly hlavně řady mládeže sboru. Naopak společenství přišlo o několik členů, kteří se odstěhovali do Německa a vnitrozemí, například manželé Lippertovi. V září 1983 byl Jozef Bajusz církví přeložen do Trutnova.

Namísto něho přišel do Chebu a Sokolova dočasně vypomoci kazatel v důchodu Ludvík Svrček na dva roky z Plzně. V roce 1984 se slavnostním křtem v říčce Svatavě stali  členy sboru studenti Bauer mladší, Havran, Hübschmann, Kober a Paseka, následujícím křtem v roce 1986 pak zednický mistr a milovník přírody bratr Kudrfalec, lékárník bratr Brajer a student Zámečník nejmladší. Členové sboru jezdili pomáhat se stavbou nového velkého sborového domu v Praze na Smíchově.

Bratra Svrčka vystřídal v roce 1985 kazatel Pavel Hološ z Turnova , který se svou rodinou v Chebu působil do srpna roku 1987. V té době opět sokolovský sbor rostl. Do kazatelské služby v Praze odešel sice s rodinou bratr Zámečník mladší, významnými posilami se ale stali novomanželé Swienczykovi, Královi, hudebně nadaná zdravotnice a kazatelova dcera sestra Hološová mladší a mladý spojový mechanik bratr Michalec z Moravy, který se zde během vojenské služby (sloužil v kasárnách v Kolové u Kynšperku) seznámil se sestrou Poduškovou, s níž se pak oženil a zůstal v Sokolově. Dnes už slouží s rodinou jako kazatel ve vnitrozemí.

Po přeložení kazatele Hološe přišlo vítání rodiny nového chebského kazatele Jaroslava. Šrolla z Liberce.Ten pokřtil dlouholetého přítele sboru, železničáře bratra Harandzu. Po evangelizačních přednáškách a biblických kursech, které vedl v Sokolově na podzim 1988, přivítal do společenství sboru i chodovského rockového hudebníka bratra Chmelenského. V roce 1989 byli po kazatelově biblickém kurzu a vánočních přednáškách Radost pro všechny v podání bratra Bauera pokřtěni sestra Langová z Horního Slavkova, autor této práce a novomanželé Pánkovi. Vzniká tradice oblíbených sokolovských turnajů ve stolním tenisu pro mladé lidi z církve v celé republice.

3. Stín legalismu 

Doba komunistické tzv. normalizace v 70. a 80. letech plná všudypřítomného dozoru a skrytého šikanování ovlivnila paradoxně i atmosféru ve sboru. Lidé se navzájem hlídali ve vnějších věcech zdobení, oblékání nebo trávení volného času, snadno podléhali zákonickým a legalistickým extrémům ve výkladu Písma, prorockých knih i dobových událostí. Snahy o překonání tohoto stavu větší laskavostí, velkorysostí a vnitřnější duchovností byly podezírány z „letničářství“ a někdy i tvrdě pranýřovány. V tomto smyslu znamenal následný pád komunismu v letech 1989 a 1990 a příchod plné náboženské svobody s novou generací věřících pro sbor dvojnásobnou změnu.

 Sbor v době svobody 

 1. Růst v nových podmínkách  

Po odchodu rodiny kazatele Šrolla v roce 1990 na nová působiště do vnitrozemí byl  sbor v Sokolově organizačně oddělen od Chebu a přidělen do péče nového karlovarského kazatele Miroslava Starého. I on pořádal v Sokolově a okolí misijní akce, bratr Michalec jako student teologického semináře pořádal biblický kurz v knihovně v Lokti. Do sboru přišly a byly pokřtěny studentky Valterová a Kudrfalcová a podnikatel Procházka. Citelnou ztrátou bylo odstěhování manželů Bauerových do slovenské Seredě. Tam ale následně z jejich iniciativy vznikl nový sbor. Manželé Babincovi z Bukovan oslavili 60 let společného života a 45 let v církvi. S příchodem mladých rodin ve sboru přibývaly i děti. Mladí členové sboru pomáhali v roce 1991 s křesťanskou osvětou v Klášterci nad Ohří a v Mostě, kde na základě těchto aktivit později vznikl nový sbor. Sbor konal průzkum po domech na Březové, do zdravotních a duchovních kurzů se zde přihlásily desítky lidí. Z Březové pak přišly do sboru sestry Knappová a Krausová s maminkou sestrou Bobkovou. Následovaly zdravotní a biblické kurzy v Sokolově a Kraslicích. Ze Sokolova přibyli bratři Zajac, Schug a Toupal s maminkou sestrou Toupalovou a z Lokte manželé Novákovi. Biblický kurz v Kraslicích zmařila skupina tamních náboženských extrémistů, která akci rozvrátila nevybíravými slovními útoky. Z biblických přednášek v Chodově přišla nová sestra  Taschlerová. Z iniciativy evangelického sboru vznikla ve městě nová tradice: společné bohoslužby s křesťany ze sborů jiných církví v okrese na začátku roku, o Velikonocích a v předvánoční době Adventu. V roce 1993 odešli Michalcovi do kazatelské služby do vnitrozemí. Evangelizace v Kynšperku v letech 1995 a 1996 sestávající z kolportáže knih a biblického kurzu nepřinesla již žádnou novou duši.

Po odchodu kazatele Starého do Dobrušky přišel do Karlových Varů z Litoměřic nový pastýř Enoch Martínek s manželkou a třemi studujícími dětmi. Pod jeho vedením sbor pořádal ochutnávky zdravé výživy na shromáždění sokolovského Svazu žen, úspěšnou akci Týden zdraví v Městském domě kultury, veřejná promítání každoročních celosvětových satelitních vysílání misijních programů NET a biblické přednášky. Do sboru přišli student Varga a bulharský bratr Demirov. 31.8. 2002 byl sborům Karlovy Vary a Sokolov představen nový kazatel Petr Staš s manželkou a čtyřmi školními dětmi. Přišli z Trutnova. Zahájil ve sboru veřejné přednášky „Bible – no a co?“, čtvrteční Večery nad Biblí, přednášky s výkladem proroctví knih Daniel a Zjevení a další akce. 

 2. Sociální práce 

V nových podmínkách se sbor zapojil do organizace veřejných sbírek pro adventistic-kou humanitární nadaci ADRA, kterých se zúčastňují i studenti středních škol. Vedoucí sborové misie a dětský psycholog Jiří Bauer založil v roce 1992 na půdě sboru spolu-práci skupiny mladých rodičů s Dětským domovem v Horním Slavkově, odkud si mladé rodiny začaly pravidelně brát na víkendy a společné pobyty v přírodě sedm sirotků. Z této iniciativy postupně vzniklo nové občanské sdružení Pohlazení se členy a sponzory v celé ČR, počet dětí v jeho péči přibývalo a působí dodnes. Pro již dvě desítky dětí ve sboru vznikla místní organizace celosvětového křesťanského skautského klubu Pathfin-der s pravidelnou činností a letními tábory v Jizerských horách a Konstantinových Lázních. Děti z dětského domova a sociálních ústavů sbor zapojil i do mezisborových sportovních akcí. Prohlubuje se spolupráce s ostatními církvemi, dětskými a sociálními organizacemi, například baptistickým oddílem Royal Rangers, katolickou Charitou nebo Domem na půli cesty v Kynšperku. S pomocí církve a sdružení Pohlazení vznikl v podkroví sborového domu byt pro slečnu Sivákovou ze slavkovského dětského domova. Pro další dospívající sirotky zorganizovalo sdružení a sbor letní pracovní brigády, sbírku na nákup a následný pronájem sociálních bytů a poznávací akce připravující na důstojný samostatný život. Sbor se zapojil i do financování školní docházky chudých dětí v Bangladéši a stal se patronem čtyř těchto dětí.

3. Veřejná osvěta pro nové tisíciletí 

V modlitebně sokolovského sboru adventistů začalo od soboty 12.1. 2002 pravidelné veřejné promítání videokina ekologických a duchovních dokumentů s možností následných diskusí pod názvem Ekokino. Promítání Ekokina podpořily Ministerstvo životního prostředí ČR a město Sokolov, které jej včetně sborové dramaturgie bezplatně převzalo do městského kina s veškerou propagací. Oslavou manželství a křesťanské věrnosti se stala 1.3.2003 hojně navštívená zlatá svatba k 50 letům společného života manželů Bauerových, kteří se vrátili do sokolovského sboru ze Slovenska. V říjnu téhož roku vznikl při prvních sborem pořádaných Dnech tělesného a duševního zdraví na půdě sboru Klub zdraví složený většinou z nových přátel. Dny zdraví pomohl sboru dvakrát zorganizovat bratr Roman Uhrin ze společnosti Countrylife. S veřejnými přednáškami o zdravotním stylu a o lásce na téma Hodnoty, které trvají, hostoval v Sokolově i zdejší bývalý kazatel Josef Bajusz. Klub zdraví ale po třech letech zanikl v důsledku nezájmu sboru. Sbor pořádal ve městě již dvakrát Týden vypnuté televize zahrnující osvětové akce směřující k vztahovému, aktivnímu a zdravému naplnění volného času zejména rodičů s dětmi. Od roku 2005 pořádá sbor v sokolovské městské knihovně pravidelné Večery s Knihou knih – besedy na různá duchovní témata s hudeb-ními vystoupeními vždy druhé úterý v měsíci. Tyto besedy vstupují úspěšně již do páté sezony, nejvíce navštívenými akcemi zde byly přednáška profesora Vladimíra Krále o rozporech evoluční teorie vzniku života, beseda s křesťanským psychologem Jiřím Bauerem a koncert izraelské skupiny Hava Nagillah z Galileje s překladem biblických textů jejích písní. Autor této práce vyučuje na třech gymnáziích v regionu o Bibli jako aktivista Mezinárodní biblické společnosti. Sbor otevřel pro veřejnost půjčování knih ve vlastní křesťanské knihovně a komunikuje s veřejností i prostřednictvím svých webových stránek na internetu.

Závěr 

Z uvedeného je zřejmé, že Pán Bůh zvláštně požehnal a žehná svému dílu v adventním hnutí v Karlovarském kraji a ve sboru v Sokolově. To je důvodem k vděčnosti, radosti a plnému spolehnutí na Boží prozřetelnost, ale také zdrojem odvahy k tomu nechat se Pánem použít k možná ještě úžasnějším věcem, které má pro tento sbor a jeho okolí připraveny. Pamětníci, kteří svými mnohdy trpkými zkušenostmi pomohli na svět těmto řádkům, mají k tomu pro své následovníky zvláštní poselství: Využijte nynější nebývalou svobodu pro plné šíření Božího slova, protože nebude trvat dlouho. Važte si shromáždění sboru, protože je to drahý a vzácný  dar. Neztraťte svou identitu zvláštního lidu přicházejícího Božího soudu a naléhavé poslední nabídky nádherné Kristovy milosti pro každého člověka, protože jinak váš sborový i církevní život pozbude smyslu.