Příběhy

Začíná nová série HopeTV „Majstrštyk“

Sokolovský sbor se představuje…

Čerstvá maturantka Zuzka Chalupová: Žiju Boží přítomností

Zuzanka 2Devatenáctiletá studentka Zuzanka Chalupová ze Šabiny úspěšně ukončila maturitními zkouškami 25. května svá středoškolská studia na Střední pedagogické škole v Karlových Varech. V červnu ji čekají troje přijímačky na vysoké školy v Praze a v Ústí nad Labem. Než se ale Zuzka vydá do světa, ráda by dala veřejně najevo, že počítá ve svém životě s Pánem Bohem. A že neodchází rozhodně sama. Věří, že Ten, který ji provázel dosud, s ní bude i dál, s kočkamiať se dostane kamkoliv. Rozhodla se nechat se pokřtít a uzavřít tak smlouvu s Bohem. O Zuzce jednou řekla její teta Jana, že je takovým Mauglím. Je to totiž taková správná vesnická holka. Má ráda přírodu, zvířata, zahradu, domek v Šabině, kde bydlí s vlastní rodinou a prarodiči. Sem se také chce brzy vrátit, neumí si představit, že by někdy bydlela ve městě. Zuzka má kromě rodičů, dvou babiček a dědy ještě dva starší bratry, Filipa a Lukáše, a mnoho dalších bratranců, sestřenic. Filip studuje v Praze výpočetní techniku a Lukáš stejná studia na rok přerušil a znovu v nich bude od října pokračovat.

Zuzko, co tě přivedlo k rozhodnutí nechat se pokřtít? Více >

Pavel Zvolánek: Bohouš McMurphy

Znáte tu scénu z Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, kdy pacienti v psychiatrické léčebně očekávají návrat po elektrošocích jednoho z nich, veselého chlapíka McMurphyho, který bláznovství předstírá, aby se vyhnul vězení? Když přijde, zdá se, že se doktorům podařilo z něj udělat nemyslící trosku. Teprve když se rozchechtá, tak se všichni uklidní. Přesně tohle jsem nedávno prožil s Bohoušem Zámečníkem. Šel jsem za ním do nemocnice ve Střešovicích, kde byl operován s páteří. Vstoupil jsem do pokoje a na posteli sténal můj přítel Bohouš. Jeho nepřítomný pohled mi rval srdce. Soucitně se k němu skláním, beru ho za ruku, snažím se ho potěšit a povzbudit, když tu se najednou Pavelrozchechtá. To byla úleva! Mám Bohouše rád, je to můj přítel a kamarád, kterému říkám „strejdo“, i když ho spíše beru jako tátu. Někdy o něm napíšu knihu úžasných historek. Určitě v ní budou zážitky a vyprávění o panu Nováčkovi, jeho kolegovi z údržby, a pak také o vyšetřování na sborovém dětském táboře na Šumavě, kde jsme s Pavlem Hricem, coby dětští účastníci, ukradli tehdy vzácnou Nutellu a celou ji snědli a Bohouš s Jožkou Bajuszem vyřkli laskavý ortel. Nikdy Ti to, Bohouši, nezapomenu.

Jožka Bajusz: Nepostradatelný kamarád Bohouš

Bohouš s Jožkou„Tvá láska mi přinesla velkou radost a povzbuzení,
protože jsi potěšil srdce věřících, bratře.“
Filemonovi 6.verš

Je tomu již skoro 44 let, co jsem potkal jednoho veselého mladíka. Přesně vím, kde a jak se odehrálo toto naše první setkání. Přijel jsem v září roku 1973 poprvé v životě do Sokolova jako mladý kazatel, abych se seznámil se svým prvním sborem.  S Gustou Činčalou jsme se zastavili u budovy ředitelství HDB, kde Bohouš Zámečník pracoval, aby mi ho představil. Zastihli jsme ho stát vedle velké rudé pěticípé hvězdy, kterou zrovna měli instalovat na střechu domu. Při pozdravu jsem mu řekl, že asi nebudeme kamarádi, když takové hvězdy bude montovat. Všichni jsme se tomu zasmáli – ale byl jsem špatným prorokem.

Bohouš se stal pro mne během mého působení v Sokolově nakonec nepostradatelným kamarádem. Takřka denně se vracel z práce namísto domů přímo k nám na Kraslickou, aby mi pomáhal s rekonstrukcí domu a stavbou modlitebny. Častokrát se mnou pracoval až dlouho do noci. Stal se  pro mne obrovským příkladem praktické víry a obětavosti. Byl člověkem činu. Více >

Sokolovský sbor se představuje…

Bohuslav Zámečník: Nelze žít ze vzpomínek

Bohouš ZámečníkOblíbeného a veselého Sokolováka Bohuslava Zámečníka jen málokdo nezná, a to jak v Sokolově, tak v církvi adventistů. To jsou totiž dvě místa, kde prožil většinu svého života. Pouze dvacet pět let ze svých současných šedesáti osmi nebydlel v Sokolově a pouze jeden rok hned po narození byl vychováván v neadventistické rodině. Maminka Charlotte, známá sokolovská porodní asistentka, vstoupila do církve v době, kdy Bohuslavovi byl jeden rok. Tatínek Bohuslav, strojní topič, se do církve přidal o tři roky později. Svatbu měli ve stejném roce, kdy se Bohouš narodil. Možná to vypadá, že nejdřív byla svatba a pak se narodil Bohouš, ale bylo to přesně opačně. V červnu roku 1948 se narodil Bohuslav Schimmer Zámečník a v listopadu byl na faře legalizován sňatek jeho rodičů. Důvodem bylo čekání na potvrzení z Německa, že první manžel jeho maminky padl ve válce v Itálii jako řadový voják Wehrmachtu. Členem církve adventistů se Bohouš stal společně se svojí manželkou v roce 1966. Více >

Vlasta a Radek Jonczyovi zazpívají zamilovaným

IMG_0441V sokolovském sboru adventistů ve čtvrtek 16.2. od 19.30 hodin zahrají, zazpívají a povyprávějí manželé Jonczyovi z Prahy při příležitosti únorového svátku zamilovaných. Duchovní Radomír Jonczy a zdravotní sestra Vlasta oslaví 27. února 30 let společného života. A stále se mají rádi, protože spolu nepřestali chodit na rande, mají společné záliby jako právě například zpívání, hraní a život v církvi, společně tráví volný čas a večer sedávají spolu ve vaně a povídají si o tom, co život dal… Mají spolu již dvě dospělé dcery – Veroniku a Michaelu. Starší Veronika má dvě děti. Rozálka v březnu oslaví tři roky a Antonín teď v únoru bude mít rok. „Jsou to naše štěstíčka :-),“ říká na vnoučata pyšný dědeček Radek.

Radku, jak ses seznámil se svojí ženou?
V roce 1981 jsem po maturitě v rodném Havířově ve Slezsku začal v Praze studovat teologickou fakultu. Ve stejnou dobu se do Prahy přistěhovala moje budoucí žena se svými rodiči. Její táta byl jako mistr zaměstnán na stavbě nové pražské modlitebny církve adventistů a Vlasta a její sestra zde začaly studovat střední školu. V Horní Plané na Šumavě, kde od narození bydlely, by se kvůli náboženskému přesvědčení na školu nedostaly.

Modlil ses, aby ti Pán Bůh našel ženu? Více >

Z lásky přes internet byla svatba

Janko a Markéta ŠintajoviMěla ho ráda, měl ji rád, a tak se spolu oženili….

Muzikanta Janka Šintaje ze sokolovského sboru adventistů loni v lednu opustila dívka, kterou měl rád. Nebylo to lehké období. Trápil se, a jak sám říká, dennodenně se modlil a prosil Boha o pomoc. Tolik nechtěl být sám. Bydlel nějaký čas na Slovensku a ona tady v Čechách. Rozešli se, bylo mu moc smutno. Největším přítelem mu byl Pán Bůh. Věřil mu a spoléhal, že o něm ví. Myslel si, že už se nikdy nezamiluje.

Ve stejné době si moc přála najít muže sympatická a milá Markéta ze Sokolova. Požádala na sociální síti o přátelství neznámého člověka se zajímavým jménem Šintaj. Když přátelství potvrdil a poslali si první pozdravy, začali si každý den dopisovat. Po uplynutí několika dnů chtěla Markéta poznat jeho hlas. Rozhodli se, že si budou telefonovat přes internet. Šlo do tuhého, Janko Šintaj musel Markétě napsat, že je nevidomý. I Markéta musela napsat Jankovi něco vážného o sobě. „Jsem nevidomá,“ přiznala. Oba zapomněli na svá přání žít ve vztahu pouze s člověkem, který vidí. Zamilovali se do sebe. Více >

Sokolovský sbor se představuje…

Hanka Poláková: Ze tmy na mě zazářilo světlo

hanka-v-pohlazeniNovou tváří sokolovského sboru církve adventistů je od loňského prosince mladá slečna Hanka Poláková z Kynšperka nad Ohří. Společenství adventistů navštívila poprvé 1. října v Chebu. O Bohu začala více přemýšlet poté, co si v knihovně půjčila Nový zákon. Četla si evangelia a pouštěla si filmy o lidech Bible – Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, Mojžíšovi a dalších. Stále větší touha poznávat Pána Boha ji přivedla k internetu, kde začala hledat společenství věřících lidí, kde by se mohla o Něm dozvědět ještě víc. V Bibli se mimo jiné také dočetla, že Boží lid se schází v sobotu, že i Ježíš navštěvoval bohoslužby v sobotu, a tak hledala církev, kde se lidé k bohoslužbě setkávají v sobotu. Narazila na adventisty a zavolala na nějaké telefonní číslo. Člověk na druhé straně jí předal kontakt na kazatele Martina Lindtnera, který jí nabídl společné čtení Bible. Začali se spolu scházet ve všedních dnech po práci na tzv. biblických hodinách v sokolovském sboru. Studuje také na pátečních biblických hodinách v sokolovském sboru. S jeho členy se poprvé Hanka setkala na modlitebních setkáních, sobotní bohoslužby navštěvovala nejdříve ve sboru v Chebu.

Haničko, jak ses setkala s Pánem Bohem? Více >

Janička Golkovská: Děkuji Bohu za život

janicka-s-maminkouvrtulnikV habartovské základní škole usedly 1. září v 8.B vedle sebe dvě nerozlučné kamarádky, Janička a Justýna. Obě dvě prožily v dubnu letošního roku událost, na kterou nikdy nezapomenou. Zasáhl je elektrický proud na odstaveném vagónu mezi Citicemi a Sokolovem a jen zázrakem přežily, vykres-2zejména Janička. Od této nehody vnímá zcela jinak život kolem sebe. Je vděčná Pánu Bohu, že nezemřela. Utrpěla totiž popáleniny na 47 procentech těla, z toho 35 procent popáleniny třetího stupně a 12 procent druhého stupně. Čtrnáct dní jí lékaři udržovali v umělém spánku, aby netrpěla ukrutnými bolestmi. Kromě nepřehlédnutelných zranění na jejím těle je také nepřehlédnutelná radost v Janiných očích. Váží si své rodiny, zejména maminky (na fotce s Janičkou), která jí je velkou oporou, ale také svých spolužáků, kteří jí do nemocnice psali, kreslili obrázky a povzbuzovali ji.

Janičko, jak se cítíš?

Moc dobře. Je tolik nového, co poznávám. Dříve jsem si nevšímala věcí kolem sebe, neviděla jsem ty nádherné stromy, pěkné domy, hodné lidi. Dnes se raduji z každého dne. Mnohokrát jsem děkovala Bohu, že mě nechal naživu. Dříve jsem se kvůli různým hloupostem dohadovala s mamkou, ale dneska všechno vidím jinak. Jsem za ni moc vděčná, máme se moc rády. Poznala jsem, jakou v ní mám oporu. Nic mi nevyčítá, nepřipomíná. Více >

Sokolovský sbor se představuje…

Luboš Olah: Nedokážu už žít bez Pána Boha 

Luboš Olah v Šabině na bohoslužbě pod skálou16. dubna letošního roku přistálo v Praze letadlo a přivezlo z Anglie do rodné země devítičlennou rodinu Luboše Olaha. V Anglii žili pouhých pět měsíců, ale prožitek z pobytu mají zřejmě na celý život. Po návratu neměli kde bydlet, co jíst, nevěděli, co s nimi bude. Luboš Olah se v této těžké chvíli setkal s Pánem Bohem. Prostřednictvím svého známého, kterého po mnohých modlitbách „náhodou“ potkal na schodech úřadu práce, získali velký byt v Sokolově. Vděčnost Pánu Bohu přišel Luboš zleva Markéta, Jolana, Matěj, Valentýnka, Monika, Luboš, Kuba, Anetka, Francescovyjádřit na sobotní bohoslužbu do sboru adventistů na Šenvertu a od té doby se stal nejen jeho pravidelným návštěvníkem, ale i hudebníkem, který sbor doprovází při zpěvu, a vedoucím zpěvu dětí. Luboš je pět let ženatý s Monikou, ale žijí spolu již dvacet let. Vychovávají pět dětí vlastních a v současnosti mají ještě dvě děti v pěstounské péči. Další dvě dívky, o které se starali, založily již vlastní rodiny.

Luboši, proč jste se s Monikou rozhodli pro pěstounskou péči?

Nemohli jsme se smířit s tím, že by děti od našich příbuzných, kterým se rozpadla rodina, šly do dětského domova. Před dvanácti lety jsme si proto rozdělili s manželky sestrou Haňou pět dětí od jejich bratra, který šel tehdy do vězení. Haňa si vzala kluky – Lukáše a Vláďu a my jsme si vzali holky – Petru, Silvii a Markétu. Jejich máma se s dětmi nestýká, pobývá střídavě na svobodě a ve vězení, táta nyní žije s novou rodinou v Bukovanech. Jejich mámě se narodila ještě Monika, která má už ale jiného tátu než ostatních pět sourozenců. Haňa si přibrala ještě do péče i ji. Více >