Příběhy

Sokolovský sbor se představuje…

Olga Horvátová: Zase jsem s Bohem

V letošním roce přibyla do společenství lidí navštěvujících sobotní romské bohoslužby na Šenvertu v Sokolově tichá Olinka Horvátová. Před 18 lety prodělala v pražském Motole těžkou operaci zhoubného nádoru hrtanu a hlasivek. Díky Pánu Bohu přežila a dneska může pečovat o svého osmiletého vnuka, kterému všichni říkají Pepa, ačkoli se skutečně jmenuje Roland. Každých půl roku jezdí na kontroly do Prahy, kde plánují operaci hlasové protézy, aby mohla zase mluvit. S Olinkou se život tzv nemazlil. Kromě rakoviny, která ji přivedla do invalidního důchodu něco málo po čtyřicítce, prožila hrozné chvíle ve strachu o svoji dceru Andreu. Před pěti lety, v jejích 33 letech, měla autonehodu,  po které zůstala trvale upoutaná na vozík. Olinka má za sebou dvě nevydařená manželství a v její velké rodině vztahy nefungují, jak by si přála. Má čtyři děti, deset vnoučat a jedno roční pravnouče. Přes všechny peripetie na život nezanevřela, ráda se směje, peče dorty, zákusky, vaří a díky pozvání její kamarádky Hani chodí pravidelně na bohoslužby adventistů, kde společně s ostatními poznává Pána Boha.

Olinko, jak se cítíš? Více >

Mladý zubař Daniel Kábrt graduoval na Vysoké teologické škole ve Friedensau

Osmadvacetiletý člen sokolovského sboru adventistů Daniel Kábrt, zubní lékař, završil nyní  slavnostní graduací i své studium na Vysoké teologické škole v německém Friedensau. Slavnost ve vysokoškolském kampusu v Sasku-Anhaltsku začala  sobotní bohoslužbou s  modlitbami za čerstvé  absolventy i nově začínající studenty z celého světa.

Rektor školy Roland Fischer měl kázání z 1. kapitoly knihy Daniel o mladém Danielovi a jeho judských vrstevnících, kteří se vlivem událostí v 6. století před Kristem ocitli daleko od domova v tehdejší královské akademii v Babylonu. Byli tak postaveni před řadu zásadních rozhodnutí, která se přímo dotýkala jejich identity a hodnot. Daniel a jeho přátelé jsou dodnes pozoruhodným vzorem pro to, jak si v takové situaci počínat. V těsném kontaktu s Bohem na modlitbách některé nové věci přijali, jiné odmítli a nebáli se ani výrazně ovlivňovat své okolí. „V Boží síle a moudrosti praktikovali to, co později apoštol Pavel popsal jako ´Všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě´,“ zdůraznil rektor. Více >

Zemřela naše drahá Vlastička Csingerová

Ve věku 61 let zemřela po náhlé mozkové příhodě dlouho nemocná Vlasta Csingerová ze Sokolova. Při příležitosti jejího významného loňského životního jubilea vyšel na těchto webových stránkách rozhovor o jejím životě. Připomeňme si ho kliknutím na tento odkaz:

Vlasta Csingerová: Ráda si sama povídám s Bohem

Zpěvák Jim McDonald: See ya Later….

Jako symbol Boží lásky k člověku se rozprostřela na nebi ve francouzské Normandii krásně barevná duha, a to přesně ve chvíli, kdy jsme se po šesti týdnech vítali se třemi chlapci ze sokolovského spolku Pohlazení v malém městečku Saint Denis le Gast. Ti na nás čekali nedočkavě, protože věděli, že již brzy budou doma u svých rodin. Ještě nikdy se od nich na tak dlouhou dobu nevzdálili. Šest týdnů se učili pod vedením Američana Jima McDonalda anglicky, téměř denně se koupali v moři a jezdili po výletech s nádhernými památkami a zajímavostmi. Pobyt s Jimem Tomáše, Pavla a Martina navždy změnil. Ukázal jim, jak malá a pro svět ne příliš důležitá je Česká republika, kdy se kluci podivovali nad tím, že nikde, kde byly například vlajky různých zemí, nevisela ta česká, nikde nebyly důležité nápisy či upozornění v českém jazyce apod., jak ale naopak je velmi důležité umět cizí řeč, poznat jiné kultury, národy.

Jim McDonald s manželkou zdarma učili osm let vždy celé léto již 65 dětí z různých zemí anglicky. Letošní rok byl jiný. Jimovi loni milovaná manželka zemřela. A protože jí slíbil, že v této činnosti bude pokračovat, pozval na šest týdnů skrze svého českého přítele Patrika Reitze na své francouzské sídlo tři chlapce z Čech, ze spolku Pohlazení, ty naše. Za pomocníky přizval dva mladé studenty z Rumunska, Vlada a Emmu, kteří před lety patřili k dětem, které se u McDonaldových naučily anglicky a i díky nim nyní mohou studovat v zahraničí. Při loučení naši kluci volali na Jima a Jim na ně See ya Later….(uvidíme se později) a vysvětlovali nám v autě: „Jim říkal, že když se s někým loučíme, že mu nemáme dávat sbohem, ale říkat – uvidíme se později, že je v tom vyjádření naší lásky k němu, naděje, že se neloučíme napořád.“ Více >

Neuvěřitelný příběh z knihy Lži o Bohu od autora románu Chatrč

William Paul Young, slavný bestsellerový romanopisec, autor knihy Chatrč, představuje ve své další knize Lži o Bohu, kterým věříme dvacet osm běžně užívaných společenský názorů na Boha, které považuje za nesprávné a které nás podle něj od jeho podstaty oddalují.

Zde je ukázka z kapitoly „Bůh je spíš on než ona“: …..V roce 1946 patřili do panteonu západních bohů Otec, Syn, Duch svatý… a lékaři. Lékaři, téměř výlučně muži, náležitě odění do posvátného bílého roucha, budící dojem odměřené nadřazenosti a moci. Lékař vkročil na chodník, všichni odstoupili stranou a nechali ho projít. Když vešel do haly, všichni vstali a stáli, dokud nevyřídili, co potřeboval, a neodešel. Doktorům nikdo neoponoval, zvláště pokud pracoval jako sestra na praxi.

Moje matka zahájila tříletou praxi zdravotní sestry v Royal Jubilee Hospital ve Victorii (v kanadské Britské Kolumbii) roku 1946. Bylo jí osmnáct let, byla svobodná a chtěla se stát zdravotnicí na misii. Tři měsíce po začátku praxe, krátce poté, co dostala čepec (říkala, že v něm vypadala velmi působivě, i když ještě nic neuměla), přišla do nemocnice žena s krvácením. Byla to paní Munnová, manželka reverenda Munna, hlavního pastora anglikánské církve ve Virginii. Ze zdravotní dokumentace vyplývalo, že už přišla o pět dětí na konci druhého a třetího trimestru a teď bylo ohroženo šesté těhotenství.

Je těžké přijít o dítě v kterémkoli stadiu těhotenství, ale ženy, které dítě nosily a pak o ně přišly, a přitom už dlouho cítily kopání a pohyby, vědí, že je to opravdu zničující. Naděje a sny se této ženě a jejímu manželovi nerozpadly jednou, ale pětkrát. Teď stáli na prahu šesté bolesti. Více >

Martin Kábrt získal prestižní cenu za recept pro britské hospodářství

Mezinárodní tým vedený Čechem Martinem Kábrtem (na fotce vlevo) obdržel ve středu v Londýně cenu The IPPR Economics Prize, která je považována za třetí nejprestižnější ekonomickou cenu na světě. Za obsáhlý recept na to, jak zajistit vyšší hospodářský růst Velké Británie, získal tým v přepočtu skoro 1,5 milionu korun. O jeho úspěchu informovala významná média v zemi.

Londýnský Institut pro výzkum veřejné politiky (IPPR) každoročně oceňuje nejlepší nápady na podporu rychlého a udržitelného ekonomického růstu v Británii. Prostřednictvím ocenění IPPR Economics Prize rozděluje v přepočtu 4,5 milionu korun. Jedná se o třetí nejprestižnější cenu v oboru ekonomie. Více získávají jen držitelé Nobelovy ceny za ekonomii a Wolfsonovy ekonomické ceny.

Sbor církve adventistů v Sokolově Martinovi z celého srdce gratuluje! Martin tento sbor odmalička se svými rodiči a bratrem Danielem navštěvuje. V posledních letech méně, protože dlouhodobě žije v Londýně. 

Jára Nový vzpomíná na svoji milovanou babičku Otilku

V pátek 14. června zemřela v den svých 81. narozenin paní Otilie Slabihoudová v domově pro seniory v Pochlovicích u Kynšperka nad Ohří. Rodina a přátelé se s ní mohou rozloučit na hřbitově v Aši v sobotu 13. července od 10 hodin, kde dojde k uložení urny. Smuteční řeč povede kazatel Bohuslav Zámečník. Paní Otilie Slabihoudová byla „adoptovanou“ babičkou Jaroslava Nového, člena sokolovského sboru adventistů a pečovatele v domovech pro seniory. Paní Otilie několikrát také, pokud její zdravotní stav dovolil, bohoslužbu v Sokolově s Jaroslavem navštívila.

Zde jsou Járovy vzpomínky na Otilku: Když jsem se před dvaceti lety stěhoval z Březnice do Kynšperka nad Ohří do domu na půli cesty za svým kamarádem Pavlem, netušil jsem, jaký poklad v tomto městě najdu. Kynšperk mi dal rodinu, kterou jsem nikdy neměl. Spřátelil jsem se s rodinou Kábrtových, kteří mě přijali mezi sebe, a já získal rodiče, sourozence, synovce, neteře, ale to není všechno. Ve zdejším domově důchodců, kam jsem nastoupil jako pečovatel, jsem našel i svoji milovanou babičku Otilku.

Pamatuji si přesně den, kdy jsme ji přijímali. Bylo to v roce 2004. Hned na první pohled mě zaujala, protože byla jiná než ostatní obyvatelé domova. Byla usměvavá, komunikativní, radostná a pozitivní. A co víc, zapojovala se aktivně do dění v domově. Jak jsem měl čas, už jsme hráli karty, člověče, nezlob se, nebo jsme šli na procházku, a hodně jsme se spolu smáli. Asi dvakrát jsme se dokonce spolu vydali vlakem a autobusem do Aše, když chtěla navštívit svého syna. Často jsme si vyprávěli příběhy z našeho života, věděli jsme o sobě skoro všechno, protože jsme si dennodenně telefonovali. Mohl jsem jí vyprávět o svém životě v dětském domově, o holkách, které jsem poznával, ale také o Bohu, který pomalu a čím dál více vstupoval do mého života. Párkrát jela se mnou i na bohoslužbu do Sokolova. Jak moc jsem byl rád, že se zúčastnila mého křtu v Šabině v Ohři přesně před deseti lety! (na fotce vpravo a dole) Mysleli jsme na sebe o narozeninách, Vánocích, vozil jsem jí dárky z výletů, psal jsem jí rád pohledy, když jsem byl na dovolené. Více >

Ministerstvo ocenilo účastníky protikomunistického odboje

Za přípravu ozbrojeného povstání, vydávání a šíření samizdatové literatury či za podíl na zakládání a činnosti  nezávislých občanských iniciativ dostali v pondělí 19. 11. ocenění účastníci třetího odboje proti komunistickému režimu. Osvědčení, pamětní dekret a čestný odznak dostaly bezmála tři desítky odbojářů, mezi nimi i třiapadesátiletý Tomáš Kábrt z Libavského Údolí.

Kábrt vyrůstal v Sokolově, kde od svých dvaceti let ilegálně vydával,  redigoval a distribuoval samizdatové časopisy šířící v době komunistické totality do regionu svobodné zprávy a myšlenky, organizoval zde nezávislé výstavy, koncerty, diskuse i protesty, zejména ekologicky zaměřené, a byl za to vyslýchán, podrobován osobním i domovním prohlídkám a bez jakéhokoli obvinění či možnosti obhajoby vězněn.

Účastníky odboje ocenila náměstkyně ministra obrany Alena Netolická. Přítomným řekla, že podoba komunistické represe se v průběhu desetiletí měnila, ale stále v ní zůstala její zločinná podstata. Poznamenala, že odbojáři svými činy odmítli kompromis se špatností a zbabělostí. Citovala významného českého novináře Ferdinanda Peroutku, podle něhož je komunismus režim, v němž může být každý kdykoli obviněn, ale nikdo se nemůže obhájit. „Třetí odboj je dnes svědomím národa,“ podotkla. Předávání vyznamenání se zúčastnil i kardinál Dominik Duka, historici a další hosté. Více >

Roman Leszkowiat uspořádal vzpomínkovou bohoslužbu

Před téměř dvěma lety, v prosinci roku 2016, zemřel kamarád Romana Leszkowiata, pan Václav Čech. Dva roky usilovně Roman pracoval na tom, aby mohl ostatky svého kamaráda v urně uložit na sokolovský hřbitov, což se mu konečně podařilo. Na den svatého Václava uspořádal Roman Leszkowiat pietní vzpomínku na sokolovském hřbitově. Smuteční obřad vedl kazatel Martin Lindtner, který několika přítomným krátce představil život pana Václava Čecha. Připomněl například jeho návrat z vojny domů, kdy mu v tentýž den, kdy se vracel do civilu, při havárii na motorce zemřela maminka. Také se pastor zamyslel nad hodnotami pravého přátelství na základě příběhu v Bibli a zahrál dvě skladby na kytaru. Roman Leszkowiat děkuje všem za podporu a účast při dnešní vzpomínkové bohoslužbě.

Zamyšlení Martina Lindtnera: Pokud bychom sledovali téma přátelství v Bibli, určitě bychom narazili na příběh krále Davida a jeho věrného přítele Jonatána. Jonatán v Bibli ztělesňuje pravé hodnoty přátelství: nevyužívá svých výhod na úkor kamaráda, ale naopak ho podporuje na jeho životní cestě, přeje mu jeho úspěchy, je ochoten vzdát se toho nejlepšího ve prospěch svého přítele, chrání ho před zlem, byť zlo v Davidově životě představuje Jonatánův vlastní otec. Samotné jméno Davidova přítele Jonatána vyjadřuje možná tu nejdůležitější myšlenku, kterou bych rád dnes zdůraznil. Jméno Jonatán znamená Hospodin daroval. Více >

Sokolovský sbor se představuje…

Vlasta Csingerová: Ráda si sama povídám s Bohem

Od dubna do července letošního roku se starala o nemocné kolem sebe v sokolovské nemocnici na oddělení dlouhodobě nemocných nepřehlédnutelná Vlasta Csingerová. Nebyla tam však jako zdravotnický personál, ale jako pacientka. Přesto, že má sama velké zdravotní problémy a byla ohrožena i na životě, obětavě se starala o druhé. Našla mezi nimi i nové přátele, například paní Švadlenkovou, se kterou si i dnes občas zavolá. S mnohými pacienty, ale i návštěvníky se modlila, a dokonce díky Věrce Grygarové ze sokolovského sboru zažila Večeři Páně v nemocničním pokoji. S Věrkou se velice skamarádily a Vlasta ji vyhlížela už dlouho dopředu u dveří. Připomíná jí její nevlastní sestru Janu, která ale předčasně ve 26 letech zemřela. Vlasta, která tento měsíc oslaví šedesátiny, pochází ze Sokolova.

Deset let bydlela v Rakovníku s mužem, kterého si vzala po 22-leté známosti. Přestože mezi manželi byl dvacetiletý věkový rozdíl, měli se hodně rádi. Děti spolu neměli. Z předchozího vztahu má ale syna Martina, který žije v Anglii. Vlasta se podílí na výchově svého pětiletého vnuka Matěje, o kterého v Sokolově v rámci pěstounské péče pečuje rodina Luboše Olaha, u níž Vlasta bydlí. Do kostela chodila s babičkou odmalička, ale Pána Boha do svého srdce přijala teprve před šesti lety, kdy se nechala znovu pokřtít ponořením. Nyní by se ráda stala členkou sokolovského sboru adventistů. Více >