Příběhy

Ke zhlédnutí australský film o církvi adventistů

filmZajímá vás, jak vznikla Církev adventistů sedmého dne? Nyní máte příležitost zhlédnout nový australský film „Řekni to světu“. Film představuje podle skutečných událostí příběh malé skupiny farmářů ze severovýchodní části Spojených států, kteří položili základ pro hnutí, jehož zásadními otázkami jsou očekávání druhého příchodu Ježíše Krista, návrat k biblické interpretaci Písma, evangelizace, zdraví a vzdělání.
„Řekni to světu“ není jen filmem historickým a informativním, ale věrohodně ukazuje reálné zápasy víry, když se adventističtí průkopníci vzpamatovávali z rozpadu svých největších nadějí.

Film je možné stáhnout na stránkách hopetv.cz, případně si jej pustit přímo na na YouTube. České titulky jdou zapnout tak, že se nejdříve klikne vpravo dole na ikonku titulky a poté v nastavení, které je schované v ikonce ozubeného kolečka,  lze nalézt češtinu. Film režíroval Kyle Portbury, hrají v něm Tommie-Amber Pirie, Meghanne Kessels, Sean Tucker a další…

Sokolovský sbor se představuje…

ŠintajoviJanko Šintaj: Bůh mi splnil všechny mé sny

Za celý svůj život nikdy nepoznal, jaké to je chodit do školy. Janko Šintaj se narodil jako nevidomý před 35 lety rodičům Boženě a Jánu Kavurovým. Tehdy v roce 1982 pro postižené děti neplatila povinná školní docházka, což dneska Jankovi hodně chybí. Jeho rodiče v době jeho narození nebyli ještě manželé, proto získal příjmení po předchozím manželovi svojí maminky a nejmenuje se stejně jako jeho otec Kavur, ale Šintaj, jako jeho dva nevlastní bratři. Díky tomuto příjmení však objevil svoji manželku Markétu, se kterou 19. listopadu oslaví první výročí svatby. Ta na sociální síti požádala neznámého člověka právě s tímto zajímavým příjmením o přátelství. Tak začal jejich příběh lásky, který na svět přinesl letos 29. srpna dcerku Lilianku. Zatímco ale Petr Šintaj již zemřel, skutečný otec nevidomého Honzy stále žije. Bydlí na Vřesové. Maminka Božena bydlí na Slovensku v Bžanech, odkud také pochází. Janko začal chodit do sokolovského sboru adventistů na pozvání Vojtěcha Pačana, který tu v roce 2014 vedl romské bohoslužby. Přišel hrát na klávesy a zpívat. Do sboru nechodí pravidelně, protože je muzikant, který právě o víkendu hraje na různých akcích, svatbách, rodinných oslavách a zábavách. V našem sboru se ale setkal s Bohem, kterého chce následovat.

Janko, je rozdíl mezi tvojí „zděděnou“ vírou a tou získanou? Více >

Sokolovský deník o rodině Novákových

1

Sokolovský sbor se představuje…

Honza FerencJan Ferenc: Ježíše nikdy neopustím

Za „černou ovci“ mezi svými bývalými a dnes úspěšnými spolužáky na základní škole se považuje nový pravidelný návštěvník bohoslužeb v sokolovském sboru církve adventistů Jan Ferenc, toho času bez domova. „Mým spolužákem byl až do 9. třídy hudebník, skladatel a politik Michael Kocáb,“ říká Honza a přidává další jména úspěšných spolužáků. I on dokončil základní školu bez větších problémů, hodně ho bavil dějepis a hudební výchova, ale na střední škole skončil už po roce a půl, protože byl poprvé beznadějně zamilovaný a nedokázal opouštět svou vyvolenou cestami na internát. O mnoho let života ho pak připravily jeho letité pobyty ve vězení. Žádný člověk však není jenom špatný. Honzovi se například dařilo ve sportu, kdy jako dorostenec hrál divizní soutěž ve fotbalu za Spartak Chodov a na vojně 2. ligu za Duklu Tábor. Z vojny se vrátil jako četař, když absolvoval poddůstojnickou školu pozemního vojska v Boru u Tachova. V Karlovarském kraji založil se dvěma přáteli první romskou kapelu Somnakaj (česky Zlato). Do sokolovského sboru adventistů chodí už téměř dva roky. Zaujme tím, kolik příběhů a veršů si z Bible pamatuje nazpaměť.

Jak ses, Honzo, dostal k adventistům?

Bydlel jsem v azylovém domě, který je kousek od naší modlitebny. Jednou jsem kolem ní šel a zaujala mě nástěnka, kde se psalo o Ježíši. Byly zrovna Vánoce. Více >

Fascinující celovečerní dokument: Prožít klid

Sokolovský sbor se představuje…

VěraVěra Biharyová: Jsem vděčná za každý den

Dvě velké životní události změnily vztah Věry Biharyové z Lokte k Bohu. První bylo její zázračné uzdravení a druhé narození dvojčátek vnučky Diany. Bůh pro Věru nikdy nebyl neznámým, věřila vždycky v jeho existenci stejně jako celá její rodina, ale nyní věří nejen v jeho existenci, ale především v jeho lásku. Rozhodla se nechat se pokřtít jako dospělá, protože chce celému světu a především svým nejbližším dát najevo, že s Bohem počítá, že s ním vstupuje do stejné smlouvy, jakou spolu uzavírají například manželé. Napořád, a to v dobrém i ve zlém. To, že i ve zlém, prokázala velkou statečností loni, kdy ji zaskočila náhlá a nečekaná smrt jejího manžela Arnošta Biharyho, kterého velmi milovala. Byl jediným  mužem jejího života. Místo čtyřicetiletých oslav společného výročí, které je 19. června roku 2016 čekaly, byl ve stejném měsíci jeho pohřeb. Ptala se Boha, vyčítala, chtěla od něj odejít, ale nakonec se k němu ještě více přimkla. Věra má tři již dospělé děti, syny Arnošta, Honzu a  dceru Martinu. Také je babičkou vnučky Diany a vnuka Ernesta a již téměř tři roky prababičkou dvojčat Michalky a Danielky.

Věruško, proč ses po dlouhém váhání nakonec rozhodla ke křtu? Více >

Začíná nová série HopeTV „Majstrštyk“

Sokolovský sbor se představuje…

Čerstvá maturantka Zuzka Chalupová: Žiju Boží přítomností

Zuzanka 2Devatenáctiletá studentka Zuzanka Chalupová ze Šabiny úspěšně ukončila maturitními zkouškami 25. května svá středoškolská studia na Střední pedagogické škole v Karlových Varech. V červnu ji čekají troje přijímačky na vysoké školy v Praze a v Ústí nad Labem. Než se ale Zuzka vydá do světa, ráda by dala veřejně najevo, že počítá ve svém životě s Pánem Bohem. A že neodchází rozhodně sama. Věří, že Ten, který ji provázel dosud, s ní bude i dál, s kočkamiať se dostane kamkoliv. Rozhodla se nechat se pokřtít a uzavřít tak smlouvu s Bohem. O Zuzce jednou řekla její teta Jana, že je takovým Mauglím. Je to totiž taková správná vesnická holka. Má ráda přírodu, zvířata, zahradu, domek v Šabině, kde bydlí s vlastní rodinou a prarodiči. Sem se také chce brzy vrátit, neumí si představit, že by někdy bydlela ve městě. Zuzka má kromě rodičů, dvou babiček a dědy ještě dva starší bratry, Filipa a Lukáše, a mnoho dalších bratranců, sestřenic. Filip studuje v Praze výpočetní techniku a Lukáš stejná studia na rok přerušil a znovu v nich bude od října pokračovat.

Zuzko, co tě přivedlo k rozhodnutí nechat se pokřtít? Více >

Pavel Zvolánek: Bohouš McMurphy

Znáte tu scénu z Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, kdy pacienti v psychiatrické léčebně očekávají návrat po elektrošocích jednoho z nich, veselého chlapíka McMurphyho, který bláznovství předstírá, aby se vyhnul vězení? Když přijde, zdá se, že se doktorům podařilo z něj udělat nemyslící trosku. Teprve když se rozchechtá, tak se všichni uklidní. Přesně tohle jsem nedávno prožil s Bohoušem Zámečníkem. Šel jsem za ním do nemocnice ve Střešovicích, kde byl operován s páteří. Vstoupil jsem do pokoje a na posteli sténal můj přítel Bohouš. Jeho nepřítomný pohled mi rval srdce. Soucitně se k němu skláním, beru ho za ruku, snažím se ho potěšit a povzbudit, když tu se najednou Pavelrozchechtá. To byla úleva! Mám Bohouše rád, je to můj přítel a kamarád, kterému říkám „strejdo“, i když ho spíše beru jako tátu. Někdy o něm napíšu knihu úžasných historek. Určitě v ní budou zážitky a vyprávění o panu Nováčkovi, jeho kolegovi z údržby, a pak také o vyšetřování na sborovém dětském táboře na Šumavě, kde jsme s Pavlem Hricem, coby dětští účastníci, ukradli tehdy vzácnou Nutellu a celou ji snědli a Bohouš s Jožkou Bajuszem vyřkli laskavý ortel. Nikdy Ti to, Bohouši, nezapomenu.

Jožka Bajusz: Nepostradatelný kamarád Bohouš

Bohouš s Jožkou„Tvá láska mi přinesla velkou radost a povzbuzení,
protože jsi potěšil srdce věřících, bratře.“
Filemonovi 6.verš

Je tomu již skoro 44 let, co jsem potkal jednoho veselého mladíka. Přesně vím, kde a jak se odehrálo toto naše první setkání. Přijel jsem v září roku 1973 poprvé v životě do Sokolova jako mladý kazatel, abych se seznámil se svým prvním sborem.  S Gustou Činčalou jsme se zastavili u budovy ředitelství HDB, kde Bohouš Zámečník pracoval, aby mi ho představil. Zastihli jsme ho stát vedle velké rudé pěticípé hvězdy, kterou zrovna měli instalovat na střechu domu. Při pozdravu jsem mu řekl, že asi nebudeme kamarádi, když takové hvězdy bude montovat. Všichni jsme se tomu zasmáli – ale byl jsem špatným prorokem.

Bohouš se stal pro mne během mého působení v Sokolově nakonec nepostradatelným kamarádem. Takřka denně se vracel z práce namísto domů přímo k nám na Kraslickou, aby mi pomáhal s rekonstrukcí domu a stavbou modlitebny. Častokrát se mnou pracoval až dlouho do noci. Stal se  pro mne obrovským příkladem praktické víry a obětavosti. Byl člověkem činu. Více >