Kázání

O pravidlech a vztazích

Kázání Tomáše Kábrta na bohoslužbách v sobotu 27.7. 2019

Text z Bible: Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘ Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.  Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: ‚Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘ I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on mu odpověděl: ‚Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.‘ On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘“ Lukáš 15:11-32

Švýcarský psycholog Jean Piaget napsal knihu, která se jmenuje Morální úsudek dítěte. Popisuje v ní, jak se dítě naučí rozlišovat mezi tím, co je dobré a co je zlé. Jak se člověk v životě začíná rozhodovat, jak dělá morální rozhodnutí. Zajímavé na jeho výzkumu jsou nejen výsledky, ale i způsob, jak zjišťoval informace. Chodil na jaře po Ženevě, a když viděl děti, jak hrají kuličky, tak se jich zeptal 3 otázky: 1. Kolik je ti let?  2. Podle jakých pravidel hraješ? 3. Jak víš, že právě takhle se mají kuličky hrát? Když vyhodnotil stovky rozhovorů, dospěl k zajímavým závěrům. Všechny děti, které hrály kuličky, procházely 3 etapami: Více >

Z romské bohoslužby v sobotu 19. ledna

Romskou bohoslužbu navštívil v sobotu 19. ledna předseda Českého sdružení církve adventistů Vít Vurst, který doprovázel přítomné při zpěvu duchovních písní hrou na piáno a který také návštěvníkům bohoslužby požehnal. Petr Dunka z Vřesové kázal na text z knihy Zjevení z Nového zákona: Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ Petr Dunka vyzýval věřící k zapálené a obětavé  službě lidem. Stejně jako v minulosti, i dnes jen takoví lidé mohou oslovit svět kolem sebe radostnou zprávou evangelia o spáse v Kristu. „Nebe není cíl, nebe je dar,“ řekl na závěr svého zamyšlení.

Na prahu nového roku 2019

Kázání Jiřího Bauera v Sokolově 5. ledna

Čtení před kázáním: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. Gen 1,1-5

Milí sourozenci v Ježíši Kristu,

stojíme na prahu nového roku a není to pro nás situace neznámá. Čím jsme starší, tím jsme nových roků zažili více. Lidé si dávají předsevzetí a mnozí mají odhodlání začít ve svém životě něco jinak. Také jako sbor jsme na prahu nového roku a vždycky je potřeba něco změnit, s něčím začít a nový rok se může stát motivací k novému začátku.

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.  To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. J 1,1-14

Úvodní slova prvního verše z Janova evangelia zní: „Na počátku bylo slovo.“ Kdysi a kdesi na nějakém místě, které je nám vzdálené časem i prostorem se stala pro nás nejdůležitější událost, bez níž bychom tu nikdo z nás neseděli. Více >

Jubilejní rok jest!

Kázání Jozefa Bajusze v Sokolově 9. června při oslavách 50 let sboru

Bůh nám ve svém Slově v Bibli ukládá počítat čas, slavit svátky připomínání minulosti a vděčnosti, oslavy výročí, hodování i uctívání. Letos je jubilejní rok sokolovského sboru – výročí 50 let jeho existence. Vznikl z Boží inspirace a dodnes jej Bůh provází, již 50 let. Slovo „jubileum“ i „50 let“ máme v Bibli vždy společně, a to ve Starém zákoně ve dvou knihách 3. a 4. Mojžíšově. Tak v 3. Mojžíšově 25:10-13 podle Českého rabínského překladu):

„A posvětíte padesátiletí a vyhlásíte propuštění na svobodu v zemi všem obyvatelům jejím, ten rok vám jubilejním bude, že vrátíte se každý k vlastnictví svému a každý k rodu svému vrátíte se. Jubilejní rok jest, jubilejním rokem budiž vám rok padesátý – nebudete zasévati a nesežnete obnože jeho a neoberete révy neořezané jeho. Neboť jubilejní rok jest, svatým bude vám, co se naskytne na poli, z toho budete jísti úrodu jeho. Toho roku jubilejního vrátíte se každý k vlastnictví svému.“

Padesátiletí, jubilejní rok, léto milosti, hebrejsky „jovel“.  Hebrejský termín „jovel“ znamenal název tohoto roku, ale doslovně odkazuje na křik / hlas / zvuk trubek z beraního rohu, který oznamuje tento sváteční rok. Čím byl tento rok?

Jubilejní rok = Boží velké tlačítko RESET. Co to je, to tlačítko RESET? Toto tlačítko má váš počítač (tablet, mobil…). Moc často se nemačká. Někdy se stane, že v systému dojde k těžko identifikovatelné chybě. Celý systém pak přestane reagovat na povely a nezbývá, než jej znovu nastartovat. Tomuto zásahu do činnost počítače se říká restartování – RESET. Operační systém se začne znovu zavádět.

Jubileum je restartem pro život! Více >

Spása mateřského odevzdání

Tomáš KábrtKázání Tomáše Kábrta ke Dni matek v sobotu 12.5.2018

Hospodin dále Mojžíšovi poručil: „Až se vrátíš do Egypta, hleď, abys před faraónem udělal všechny zázraky, jimiž jsem tě pověřil. Já však zatvrdím jeho srdce a on lid nepropustí.  Potom faraónovi řekneš: Toto praví Hospodin: ‚Izrael je můj prvorozený syn. Vzkázal jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil. Ale ty jsi jej propustit odmítl. Za to zabiji tvého prvorozeného syna.‘“ Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit. Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: „Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví.“ A Hospodin ho nechal být. Tehdy se při obřízkách říkalo: „Jsi ženich, je to zpečetěno krví.“ (Exodus 4:21-26)

Druhou květnovou neděli slaví celý svět svátek Dne matek. Pohovořme k tomuto hezkému svátku o zvláštním příběhu pozoruhodné matky Sipory, manželky Mojžíšovy. Její jméno znamená Ptáče. V našem dnešním textu je v souvislosti s touto matkou hned trojí zmínka o synu – faraónovu, Hospodinovu a Sipořinu (tedy Mojžíšovu). Mojžíš, vychovaný jako hebrejský nalezenec na egyptském královském dvoře,  se ve staroegyptštině jmenoval Mesu, což znamená „syn“. A Mojžíš, nyní v horách  midjánského exilu, je zde vysílán zpět do Egypta k faraónovi, aby tento z otroctví propustil a odevzdal Hospodinu jeho „syna“ – Izrael. Faraon si Izrael přivlastňuje pro sebe. A Hospodin říká, že to pro faraona a jeho rodinu znamená smrt. Jak se však z tohoto příběhu dozvídáme, Mojžíš sám svého mladšího syna Hospodinu také neodevzdal. Není obřezaný – není v abrahámovské smlouvě. Mojžíš si tedy také nechává syna, kterého mu svěřil Bůh, pro sebe. A to zde i pro něj znamená smrt. Více >

Co, jak a proč to všechno?

Tomáš Kábrt

Tomáš Kábrt

Kázání Tomáše Kábrta ke sborovým volbám 21.4.2018

Jan 3,16-17: „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.“

Jeden současný autor, Simon Sinek, profesor na Městské univerzitě v Londýně, se ve svém bestselleru „Začněte s proč“ zamýšlí nad tím, proč jsou někteří lidé v našem světě a v našem životě tolik inspirující pro druhé, a jiní ne. Co způsobilo, že lidé jako kazatel Martin Luther King, podnikatel Steve Jobs nebo politik Václav Havel se tak výrazně lišili od svých současníků, kteří nebyli ani méně nadaní, ani méně kvalifikovaní? A objevil tak zvaný zlatý kruh – terč se třemi soustřednými kruhy, vnějším označeným „Co“, středním „Jak“ a středem „Proč“.

Více >

Velká noc aneb O pomluvě

Tomáš Kábrt

Tomáš Kábrt

Kázání Tomáše Kábrta na velikonoční sobotu 31.3.2018

Matouš 26,59-66: Velekněží a celá rada  hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“ Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“

Když se dnes díváme na Ježíšův život a soudní proces s ním, říkáme si: Jak je to možné? Jak mohli lidé, věřící lidé, něco tak odporného dopustit, dokonce sami zinscenovat? A dokonce se přitom odvolávat na živého Boha? Jak se to mohlo stát? Jak to, že věřící lidé, ve jménu Boha dělají takové věci? Co je za tím? Kde je příčina? A pátráme-li pečlivě, najdeme zvláštní skrytou věc – pomluvu. Posunutou pravdu. Dnes se říká: alternativní fakta.

Více >

V Oparně bude další ročník Letní biblické školy

benes_2018Milí přátelé, chtěli byste si odpočinout od každodenního stresu? Pojeďte s námi. Rádi bychom spolu s vámi prožili krásný prázdninový týden v romantické přírodě Českého středohoří.

Dopolední program vyplní diskusní přednášky s profesorem Pavlem Hoškem a probírání Bible (knihy Ámos) s docentem Jiřím Benešem (na fotce). (Na videu níže káže Jiří Beneš na text ze starozákonní knihy Ámos na bohoslužbě na pražském Smíchově (od 22. do 46. minuty) – stojí za zhlédnutí – poznámky redakce).

Odpoledne nabízíme zájemcům společné výlety do krásného okolí. Po večeři proběhnou přednášky s docentem Vladimírem Suchánkem na téma Slovenský baladistický film. Program je ZDE

Pobyt je určen pro rodiny i jednotlivce od 15 let. Účast na programu je dobrovolná dle vašeho výběru. Letošní dvacátý první ročník se koná od 11. do 17. srpna jako každý rok v kempu Jordán u Oparna.

Těšíme se na Vás a na společný čas při vzájemných rozhovorech, přednáškách, výletech či sportu.

Daniel Píš, Stanislav ZelenýPetr Vaďura Více >

Kdo má uši, slyš…

M. ŽaludKázání Miloslava Žaluda na zahájení Aliančního týdne modliteb v lednu 2018

Pozdrav:  Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země.

Tištěný materiál k aliančnímu týdnu modliteb začíná křesťanským vtipem: Baví se dva kazatelé a jeden povídá druhému: Můj sbor se stále více podobá Kristu. Ano? Je stále stejný – včera, dnes i navěky. A my rozumíme tomuto vtipu – naráží na duchovní strnulost, na absenci růstu našeho křesťanství nebo dokonce ztrátu sil. Alianční týden modliteb má být věnován obnově Kristovy církve, o jejíž potřebě nikdo ne pochybuje. Dozvuk Lutherovy reformace nám připomíná, že Ecclesia reformata, semper reformanda – církev reformovaná je církví stále se reformující. Secundum verbum dei.

Bezpochyby každý duchovní a každý zodpovědný věřící se vážně zabývá tímto problémem a hledá cesty, jak oživit a obnovit Kristovo společenství, ať se nazývá jakkoli. Zaručeně každý z nich by navrhl trochu jiné řešení a sledoval trochu jiné cíle. Nicméně dnes se můžeme sjednotit. Materiál k aliančnímu týdnu modliteb předkládá našemu společnému zamyšlení dva texty knihy Zjevení. První z nich nám předloží obraz samotného Krista a druhý text nás vyzve, abychom zpozorněli nad Kristovým dopisem křesťanům v největším maloasijském městě závěru prvního století, v Efezu.      Text ke čtení: Zj 1,9-20 Více >

Moudrost na křižovatce

Novoroční kázání Martina Lindtnera

MartinCožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá. (Přísloví 8,1-3)

Staří Slované i jiné starověké národy měli křižovatky ve zvláštní úctě. U křižovatek se vysazovaly vybrané druhy stromů, které se stávaly často památnými monumenty. Později památné posvátné stromy často nahradily křesťanské symboly. Proto dnes tak často nalézáme kostely a kapličky na místech, která byla posvátná – na křižovatkách. Na křižovatkách našich cest se můžeme rozhodovat, měnit směr, setkávat se s někým, kdo přichází proti mně. Přelom roku je rovněž křižovatkou, díváme se zpět, kudy jsme přišli, a hledáme novou cestu, kam dál. V roce 2018 každého z nás čeká mnoho takových křižovatek v rodině, zaměstnání i ve sboru, a  na každé křižovatce rozhodování. Určitě se shodneme na tom, že budeme k tomu jako sůl potřebovat moudrost… Více >