Roman MachOd soboty 7. října do konce roku se budou adventisté na celém světě zamýšlet každou sobotu v tzv. sobotní škole  nad spasením z víry, o kterém píše apoštol Pavel v novozákonní knize List Římanům. Autorem pomocné příručky k této knize je tentokrát kolektiv autorů při Generální konferenci Církve adventistů sedmého dne a oddělení sobotní školy při Česko-Slovenské unii.  Příručku je možné si stáhnout na stránkách sobotniskola.casd.cz, případně zakoupit v každém sboru církve adventistů. Každý týden bude opět možnost zhlédnout čtvrthodinové zamyšlení k probíranému tématu na stránkách HopeTv.cz. Internetový pastor Jindřich Černohorský si pozval k rozhovoru tentokrát teologa, učitele a bývalého ředitele Teologického semináře na Sázavě Romana Macha (na fotce). Roman Mach je v současné době kazatelem ve Veselí nad Moravou a v Kyjově.

Zde je úvodní text k probíranému tématu: Dne 31. října 2017 uplyne přesně pět set let od chvíle, kdy Martin Luther, 33letý profesor teologie, přibil na bránu kostela ve Wittenbergu svých devadesát pět tezí. A přestože mu šlo původně jen o vyvrácení tvrzení papežského zmocněnce, který vysával z lidí z Lutherovy fary peníze prodejem odpustků, Lutherův čin „neposlušnosti“ se stal jiskrou, která zapálila protestantskou reformaci – a svět už nikdy nebyl stejný jako předtím. Samozřejmě, od roku 1517 se toho hodně změnilo. Nezměnilo se však Boží slovo a pravdy v něm, které byly pro Luthera teologickým základem vedoucím ke zpochybnění nauk Říma a ke zprostředkování úžasné zprávy o spasení jedině vírou milionům křesťanů.

Nejdůležitější biblickou knihou pro vybudování tohoto základu je List Římanům, který budeme toto čtvrtletí studovat. Luther ve svém Komentáři k Listu Římanům napsal: „Tato epištola je opravdu nejdůležitější částí Nového zákona a ryzí esencí evangelia. Zaslouží si, aby ji každý křesťan – slovo od slova – přijal srdcem a aby se jí každý den věnoval jako chlebu pro duši.“ (LUTHER, Martin, Commentary on Romans. Grand Rapids: Krege Publications, 1976, str. 8)

Ano, právě v Listu Římanům objevil Luther velkou pravdu o tom, že jsme spaseni jedině vírou. Právě zde Luther, zápasící o jistotu spasení, odhalil nádhernou pravdu, která tvoří podstatu nejen Listu Římanům, nejen Nového zákona, ale celé Bible: pravdu o plánu spasení a o milosti, „kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy“ (2Tm 1,9). Ta pravda spočívá v tom, že naše spasení má svůj původ v Kristově spravedlnosti. Tato spravedlnost je nám připočtena prostřednictvím víry, dostáváme ji nezávisle na tom, zda zachováváme zákon. Nebo jak apoštol Pavel velmi jasně vyjádřil: „Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona“ (Ř 3,28).

I v souvislosti s touto pravdou se Luther – vzdorující mocnostem, knížatům světa a římské moci – postavil v roce 1521 před sněm ve Wormsu a prohlásil: „Pokud mě nepřesvědčí Písmo nebo jasné rozumné důvody, pak slova Písma, která jsem dosud citoval, jsou mocnější než já. Neuznávám autoritu papežů ani koncilů, protože si často protiřečí. Mé svědomí je připoutané k Božímu slovu. Nemohu nic odvolat a neodvolám, protože jít proti svědomí není správné a ohrožuje spásu. Zde stojím, nemohu jinak. Bůh mi pomáhej! Amen.“

Ani dnes nemohou věrní protestanti dělat nic jiného než stát na základech Božího slova v opozici vůči všem nebiblickým naukám a tradicím.

Není pochyb o tom, že od dob Luthera prošlo křesťanství obrovskými změnami. Velmi výrazně se osvobodilo od staletí poznamenaných falešnými učeními a pověrami, které evangelium zdeformovaly.

Přestože reformační hnutí výrazně ovlivňovalo dění ve světě, v průběhu let toto postupně ustalo. V některých oblastech se pokrok zastavil a nahradil ho chladný formalizmus. Na jiných místech se lidé přiklonili zpět k Římu. Dnes, v době ekumenizmu a pluralizmu, vybledly mnohé pravdy, které kdysi reformaci rozněcovaly a za které byli lidé ochotni i umírat. Dnes jsou jen jakýmsi nejasným oparem na pozadí kanonády zpochybňování jejich významu, které se snaží smazat zásadní rozdíly, jež se nepodařilo vyřešit během reformace ani dnes. Proroctví zaznívající v knihách Daniel (7,23–25 a 8,9–12) a Zjevení (kapitoly 13 a 14) spolu s úžasnou zprávou o spasení jedině vírou, jak ji nacházíme v Listu Římanům, ukazují, proč se musí Bohu věrní a oddaní křesťané tak pevně držet pravd, které za cenu velkých obětí bránili naši protestantští předchůdci.

Jako adventisté sedmého dne uznáváme princip Sola Scriptura (jedině Písmo). Proto tak rozhodně odmítáme všechny pokusy přivést křesťany zpět do náruče Říma a předreformační teologie. Písmo nás vede přesně opačným směrem (Zj 18,4). Tímto směrem postupujeme, když světu hlásáme věčné evangelium (Zj 14,6). Je to stejné věčné evangelium, které před pěti sty lety inspirovalo Martina Luthera.