HanaKázání Hany Kábrtové v Sokolově

Text čtení před kázáním: „A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ Matouš 7, 24-26

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

posledních čtrnáct dní v květnu jsem každý den zkoušela studenty u maturitních zkoušek. Každý student začínal vždycky stejně – vylosoval jsem si otázku číslo to a to, což je kniha Kytice od Karla Jaromíra Erbena. Dovolte mi tedy nyní začít stejnými slovy jen s tím rozdílem, že se zeptám já vás. Kdo z vás si pamatuje, jaký biblický verš, jaké poselství od Pána Boha na letošní rok si náš sbor vylosoval při novoročním programu?

Přísloví 15, 6: Dům spravedlivého je rozsáhlou klenotnicí, kdežto z výtěžku svévolníkova vzejde rozvrat.

Přemýšleli jste o tom, co nám, našemu sboru, chce tímto veršem Pán Bůh sdělit? Pojďme jsme se nyní společně nad významem tohoto verše, nad jeho poselstvím pro náš sbor i pro každého z nás zamyslet.

„Dům spravedlivého je rozsáhlou klenotnicí, kdežto z výtěžku svévolníkova vzejde rozvrat.“

Verš nám představuje dva naprosto odlišné postoje lidí – jednak spravedlivého a jednak svévolníka. Způsob života spravedlivého je pravým opakem způsobu života svévolníka. Zatímco život spravedlivých na tomto světě je požehnáním, pokladem, klenotnicí, svévolníci přinášejí do života a světa prokletí, bolest, rozvrat. Jaký je rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem? Domnívá-li se někdo, že se jedná o lidi věřící a nevěřící, tak se velmi mýlí. Spravedlivý i svévolník zde věří, že je Bůh. V čem tedy spočívá jejich odlišnost?

Asi všichni toužíme být na tomto světě užiteční, být pro druhé pokladem, obohacením, tedy spravedlivými. Chceme být určitě spíše klenotnicí než způsobovat rozvrat. Co to znamená? Jak na to? Kdo jsou spravedliví? Jsem já spravedlivý? Je náš sbor domem spravedlivého?

Spravedlivý se hebrejsky řekne cadik. Podle Bible není spravedlivý nikdo z lidí. Například v Žalmu 14, 2. a 3. verši, čteme: Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. Spravedlivý je tedy jen Bůh.

„Dům“ v Bibli neznamená stavbu, ale lidi – domácnost, společenství. „Dům spravedlivého“ je tedy nejspíše dům Boží, a to, jak víme a často používáme, znamená církevní společenství Božího lidu, sbor.

„Cadik“ v této souvislosti neznamená spravedlivý sám ze sebe, ale ospravedlněný Bohem. Jde o lidi, kteří jsou Ježíšovou obětí ospravedlněni.  Dům spravedlivého (Boha) a ospravedlněných (lidí, hříšníků ospravedlněných Bohem obětí Ježíše) je rozsáhlou klenotnicí – místem a zdrojem vzácných hodnot…

Všimněme si, že Boží spravedlivý je součástí Božího domu, Božího společenství, žije s ostatními ospravedlněnými hříšníky pod Božím vedením. Jeho spravedlností a vůlí je Boží spravedlnost a Boží vůle. U každého věřícího člověka, křesťana, jde zcela zásadně o to, aby nelpěl na sobě samém, na svých představách a na svých nárocích, na své kontrole, dokonce ani na svém životě. Kdo je ospravedlněný, znovuzrozený z Ducha, pomíjí své představy, svá přání a své nároky, a zcela se podvoluje Boží spravedlnosti a Boží vůli. Jen když právě takhle na sebe zapomene, může se stát Božím nástrojem – pokladem, radostí, rozsáhlou klenotnicí nejvyšších hodnot pro druhé. Jaké to jsou?

Galatským 5, 24, 25: Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.   

Vedle spravedlivého je zde ještě svévolník. V Kralické bibli je příslušné hebrejské slovo rášá přeloženo slovem bezbožník.

Kdo je to bezbožník? Očekávali bychom, že to bude asi nějaký ateista, který se rouhá. Tak jsme si to všechno zjednodušili – věřící, nevěřící. Ale kdepak. I ďábel věří, že je Bůh.  Bezbožník je člověk, který ví o Bohu, ale žije bez něj. Bezbožník je člověk, který žije, jako by Boha nebylo nebo jako kdyby Bůh nebyl svatý.

Mnozí lidé se prohlašují za „věřící“, a přitom jsou to bezbožníci. Tito lidé říkají, že v Boha věří, ale mají na mysli pouze to, že věří, že „Bůh existuje“. Ovšem tímto Bohem, který „existuje“, si ani v nejmenším nenechají ovlivnit své životy. Rozhodují se sami, jako by Boha nebylo. Ten však, kdo se rozhoduje, jako by Boha nebylo, nehledá Boží vůli. Má svou vlastní, a té dává přednost, proto je to svévolník (řídí se svojí vůlí).

Český ekumenický překlad proto používá slovo svévolník, protože hebrejské rášá´ neoznačuje toho, kdo popírá existenci Boha, ale toho, kdo ve skutečnosti ignoruje Jeho svrchovanost a nedbá Jeho vůle.

A tak se obě tato slova – bezbožník a svévolník – doplňují. Jsou to dvě strany téže mince. A může jít o bezbožníky či svévolníky navenek náboženské.

Svévolník nepopírá platnost Božích řádů, často je i teoreticky uznává. Jeho jednání je ale motivováno „svou-vůlí“, ne Boží vůlí. Může se považovat za věřícího a často je na to i hrdý. Svévolník zná Boží řády a Boží vůli, ale prakticky se podle nich v životě neřídí.

Bůh vidí jako svévolníky lidi, kteří si subjektivně myslí, že vlastně chtějí dobro. Ale dobro, které chtějí, je to dobro, které si sami vymysleli, které poměřují svými vlastními normami, aniž se jakkoli zaměstnávají otázkou, co chce Bůh nebo jak to Bůh vidí. Jsou to lidé, kteří často říkají „já si myslím“, jako kdyby to, co si myslím já, bylo to nejdůležitější.

Kniha Přísloví důrazně varuje rodiče, a zejména otce, že jejich dítě se při nedostatku výchovy může stát svévolníkem

Gal 5:19-21: „Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.“

Kdo namísto toho, aby pátral a dotazoval se po Boží vůli, raději uplatňuje svou vlastní ničím nevázanou vůli, která nebere zřetel na zájmy či životy druhých v duchu Božího zákona, kdo jedná právem silnějšího, je svévolník, bezbožník.

Svévolník v našem textu není zmiňován v souvislosti s domem – Božím společenstvím, ale v souvislosti s jeho vlastním, soukromým výtěžkem. Tento výtěžek není zdrojem hodnot, ale je zdrojem rozvratu…, život svévolníka vede k popření hodnot, maloměšťácké tuctovosti, ponížení člověka a lidského společenství zcela „pod obraz“ Boží.

Letošním Božím poselstvím pro náš sbor je volba: Na jedné straně dům spravedlivého – dům Boží. Dům, ve kterém nevládne člověk, ale Boží spravedlnost, Boží vůle. Na druhé straně výtěžek svévolníka, někoho, kdo se řídí svojí vlastní vůlí a sám rozhoduje, co je správné a co není.

Jak se rozhodujeme, co a jak udělat, jak s kým jednat? Možná si vzpomeneme na okamžiky, kdy jsme něco moc chtěli. Někdy dokonce tak moc, že jsme se dokázali přesvědčit, že je to Boží vůle. Ale i když ne, i když jsme si vědomi, ba jisti, že náš život a naše rozhodnutí nejsou správné – podívejme se na výsledek – rozvrat, bolest, trápení…. Tak moc jsem ji miloval, že jsem musel opustit svoji ženu, děti… Tak moc jsem musel mít krásný dům a veliké auto, že jsem se zadlužil… Tak moc jsem toužil mít zaměstnání, které by MĚ bavilo a splnilo MÉ nároky, že nyní nemám čas ani na rodinu, ani na potřebné, kteří mě potřebují, ani na svůj sbor a svého Boha… Tak moc jsem chtěl být úspěšný, že jsem podrazil kamaráda…. Tak moc jsem chtěl být šťastný a zajištěný, že jsem zahodil všechny své zásady…..

Ale také naopak. I když to bolelo, když jsem se při různých příležitostech vzdával vlastního prospěchu a pohodlí a nechával se vést mnohdy trnitou a problémovou cestou s Bohem, mohl jsem pomoci desítkám lidí a nakonec zažil nevídanou a neslýchanou radost.

Náš sbor má před volbami. Jakou cestou se chceme vydat? Chceme, aby náš sbor byl domem spravedlivého? Pak se musíme vzdát naší kontroly, manipulace, ovládání a s plnou parádou vše svěřit do Božích rukou. Náš Pán nás vede spolehlivou cestou k tomu, abychom se stali nejen v tomto městě rozsáhlou klenotnicí toho nejkrásnějšího a nejhodnotnějšího, co lze v životě potkat a zažít. Nebo zvolíme rozvrat a degradaci našeho křesťanství a životů na tuctovou sebestřednost?

Záleží jen na nás. Amen.