HanaKázání H. Kábrtové v Sokolově 21.1.2017 na odpolední bohoslužbě

 

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, milé děti,

připomeňme si společně dva příběhy bojů proti „obrovi“. Příběhy dvou králů z Betléma – Davidův a Ježíšův.

O prvním boji čteme v knize Samuelově v 17. kapitole. Kapitola se jmenuje David a Goliáš. Připravuje se válka – na jedné straně stojí Izraelci, tedy Boží lid v čele s jejich tehdejším králem Saulem, na druhé straně stojí Pelištejci. Pelištejci neuznávali Hospodina, byli vůči Božímu lidu velmi nepřátelští. (verš 3. – Na hoře z jedné strany stáli Pelištejci, na hoře z druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí.)

Mezi Pelištejci je jeden mohutný bojovník (verš 4. až 7. – I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš.), který se Božímu lidu vysmívá. A má taky proč, protože Boží lid se obra Goliáše velice bál (verš 11. – Kdykoli Saul a celý Izrael slyšeli tato Pelištejcova slova, děsili se a velice se báli.) Goliáš se vysmíval a vyzýval Izraelce, aby se s ním utkali. Nikdo, ale vůbec nikdo neměl odvahu. Předváděl se před svými soupeři dvakrát denně a čtyřicet dní vyzýval Izraelce k boji. (verš 16. – A Pelištejec se předváděl za časného jitra i navečer a stavěl se na odiv po čtyřicet dní.)

V další části knihy se objevuje pasáček ovcí z Betléma, budoucí král David. Tehdy ale ještě zdaleka nebyl králem. Byl velice mladý, dokonce tak mladý, že ještě nemusel do války. Jsou tam jenom jeho starší bratři, kterým David na bojiště nese svačinu. Poslal ho jeho otec. Přenechal svoje stádo oveček hlídačům a jde za svými bratry se svačinou. Když je uvidí, tak se jich ptá, jak se jim daří, když tu se stane, že se objeví Goliáš (verš 23. a  24. – Ještě s nimi mluvil, když tu z řad Pelištejců vystoupil soubojový zápasník jménem Goliáš, Pelištejec z Gatu, a mluvil táž slova jako dříve. David je slyšel. Všichni izraelští muži, sotvaže toho muže uviděli, dali se před ním na útěk a velmi se báli.) Jediný, kdo se ale nezalekne, je náš mladý pasáček David. A říká ve verši 26: „Vždyť kdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady živého Boha?“ David ví to, co nevěděl nikdo jiný. Přeci s Pánem Bohem se člověk nemusí nikoho a ničeho bát. David jde za králem a ohlašuje mu, že se s Goliášem utká on. (verš 32. – „Člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat.“) Saulovi se pochopitelně Davidova odvaha vůbec nezdá a od boje ho odrazuje slovy v 33. verši: „Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí.“

David se ale nevzdává a říká Saulovi, že se nebojí, že porazil dokonce lva a medvěda, když mu přišli krást ovce, že totiž nebojuje sám ve své síle (verš 37. – A David dodal: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce.“) A aby toho nebylo málo, tak když Saul nabídne Davidovi zbroj, přilbu, pancíř, David to ze sebe sundá, nepotřebuje mít zbroj, neumí v tom ani chodit, natož bojovat. Jeho pancířem, jeho brněním, jeho silou je důvěra v Hospodina. Sundá ty věci ze sebe, vezme si hůl a pět kamínků z potoka a prak a vydá se za Goliášem.

David a GoliášO boji je psáno ve verších 41 až 50 – Pelištejec se k Davidovi pomalu přibližoval a před ním jeho štítonoš. Pelištejec se podíval, spatřil Davida a pohrdl jím, protože to byl mladíček, ryšavý, krásného vzhledu. Pelištejec na Davida pokřikoval: „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ A Pelištejec zlořečil Davidovi skrze své bohy.  Pokřikoval na Davida: „Pojď ke mně, ať vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polnímu zvířectvu.“ Ale David Pelištejci odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou.“ Když Pelištejec vykročil a přibližoval se k Davidovi, David rychle vyběhl z řady proti Pelištejci. David sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi. Tak zdolal David Pelištejce prakem a kamenem, zasáhl Pelištejce a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč.

David porazil Goliáše. Všem muselo být jasné, že David nebojuje sám. Nebylo v lidské síle možné, aby Goliáše, zkušeného bojovníka, porazil takový pasáček oveček.

Milí přátelé, máte-li Pána Boha ve svém srdci, nemusíte se ničeho bát. Opravdu vůbec ničeho, ani nemoci, ani smrti. Můžeme se v Hospodinově síle utkat se vším, co nás potkává. Tím Goliášem pro nás nemusí být jenom lidé, kteří se nám i Bohu posmívají, ale můžou to být naše hloupé zlozvyky, závislosti, špatné vlastnosti, ale také třeba tradice. Není třeba se třást někde v ústraní, bát se. Je třeba ale Boha zkusit, je třeba jednat, je třeba se na něj spolehnout a naše boje mu předat. Bůh je všechny za nás vyhraje. Jen mu musíme důvěřovat, nechtít zůstávat na stále stejném – takový jsem byl a vždycky zůstanu, neumím s tím přestat a vlastně ani nechci… Je třeba jednat! Pojďme do boje se slovy: „Hospodin, který mě vytrhl na kříži ze spárů zlého, ten mě vytrhne i ze spárů mnohem menších obrů – kouření, zloba, alkohol, agresivita, lakomost, náladovost, touhy, lenost……. Co všechno může být obrem v našem životě?

Kázání bych zakončila druhým neméně strhujícím příběhem. Druhým bojovníkem proti „obrovi“ byl Ježíš. Jeho zbraní nebyl dokonce ani prak, kameny a hůl. Vybojoval za nás vítězství láskou. Ve chvíli, když jsme jako lidé přestali Bohu důvěřovat a uvěřili jsme lžím, že Bůh není dobrý a milující, se na nás nevykašlal, i když mohl. Jeho láska je ale k nám lidem tak velká, že se nám přišel představit na zem v lidské podobě. Ježíš žil tady na této zemi 33 let, chodil po této zemi, uzdravoval nemocné, vysvobozoval lidi od démonů, působil, že slepí viděli, chromí chodili, potěšoval ty, kteří si mysleli, že jsou příliš hříšní, než aby je mohl Bůh milovat – takový je náš Pán Bůh. Nenechme si nikým znovu namluvit, že Bůh není dobrý. Dal nám přesvědčivý důkaz – Ježíše. Narodil se mezi nás, s námi žil a nechal se dokonce ukřižovat za nic – nic neprovedl. Všichni mohli poznat, jak milující je Bůh. Komu z nás by se líbilo, kdyby byl odsouzen k trestu smrti za to, že pomáhal a chránil druhé? Touto láskou Ježíš porazil „obra“, který se snažil a stále snaží člověka přesvědčit o tom, že žít s Bohem se nevyplatí. Nepoužil násilí, jen lásku.

Vyhrát můžeme nad každým obrem, i když se nám můžou druzí smát, jako se určitě smáli Davidovi. Stačí se spolehnout na Ježíšovu sílu, na Ježíšovo vítězství, přidat se k němu a spolu s Davidem zvolat:

„Hospodin mě vytrhne ze spárů každého obra. Ničeho a nikoho se nebojím.“ Je třeba ale vstát a začít jednat…. 

Amen