S Ivanem Kudrfalcem se známe od dětství, přestože jsme nebyli přímo kamarádi. Bydleli jsme nedaleko od sebe a věděli jsme o sobě. Ivan vyrůstal se svými sourozenci a celá jejich velká rodina byla v okolí známá jako lidé, kteří milují přírodu. Všichni bratři byli trempové a známí vodáci. Celé léto trávili v přírodě a u vody.  K našemu zásadnímu setkání došlo kolem roku 1973 nebo 1974, kdy jsme se setkali na švagrově svatbě. Bratr mé manželky patřil mezi kamarády Ivana. Ivan si přisedl k mému stolu a začal mi vyprávět o tom, že ví o mé víře, o tom, že naše rodina je pobožná a že i on má své zkušenosti s vírou, protože čte Bibli. Vyprávěl mi, jak je při četbě Bible obviňován a jak se cítí bídně. Říkal, že Bibli vždycky schová a snaží se na ni zapomenout, ale znovu a znovu se k ní vrací. Když byl ve společnosti kamarádů a měli něco upito, Ivan začal kázat. Také na této svatbě mi kázal. Předestřel mi historii Starého zákona, připomněl hlavní postavy, Abrahama, Jákoba, Davida atd. Přidal něco svých úvah a v době, kdy se ostatní bavili, měli jsme náboženskou diskuzi.

Později jsme se občas potkali a vždycky se mě nezapomněl zeptat: „Ještě bojuješ se satanem?“ Vůbec mu nevadilo, že to bylo v autobusu MHD a on stál vzadu a já u řidiče.

Asi v roce 1984  jsme se setkali na stejném pracovišti. Znovu začal hovořit o víře, o Bibli a čas přestávek na svačinu jsme spolu trávili náboženskými debatami. Později jsme společně Bibli studovali. Ivan se začal před očima všech spolupracovníků měnit. Byl jiný. Přestal pít a s lidmi mluvil úplně o jiných věcech než dříve. Po krátkém čase jsem byl „za komunistů“ předvolán na podnik před závodní výbor, kde mě vytýkali, že jsem svým náboženstvím Ivana „zblbnul“. Vyhrožovali, že to nebudou trpět. Nechali nás ale na pokoji a Ivan začal pravidelně navštěvovat sobotní shromáždění církve adventistů. Brzy jsme mohli společně prožít i Ivanův křest.

Já jsem se pak odstěhoval a vídali jsme se jen sporadicky. Když jsem se po 25 letech vrátil zpět do Sokolova, jsem rád, že stále mám tady v církevním, sborovém společenství svého bratra, se kterým jsem se mohl v časech, který víře nepřál, sklánět nad Biblí i na společných modlitbách.                                                                  Bohuslav Zámečník